Chleba a koblihy: výzkumy ukazují, že škodí zdraví víc než drogy

Miluji čerstvý chléb a jeho vůni. Umlátila bych se po něm. Jeho vůně a křehkost se podle mého názoru nedají ničím nahradit. Podobně jako čokoláda. V poslední době sice pečivo skoro nejím (z důvodů zcela typických pro ženy, když hubnou), ale kdesi v dálce mi bliká světýlko naděje, že snad brzo dojde i na chlebový prožitek. MUDr. William Davis ve své knize Život bez pšenice ale k chlebu tak pozitivní vztah nemá, naopak. Tvrdí totiž, že dnešní pšenice byla geneticky pozměněna tak, aby výrobcům potravin přinesla co největší výnosy za co nejnižší náklady. A dosud neškodná obilovina se proměnila nejen v nutričně ochuzenou, ale hlavně nebezpečnou potravinu, která zvedá krevní cukr ještě drastičtěji než běžný stolní cukr a vyvolává závislost.

Bez chleba může dojít k abstinenčním příznakům

Máte podobný problém jako já s vysazením chleba z jídelníčku a bojujete s neskutečnou touhou si ukousnout aspoň maličko, abyste uspokojila chuťové buňky? Pak je to jasné, trpíte absťákem. Podle dr. Davise má pšenice zvláštní účinky na mozek, které se dají přirovnat k opiátům. Pšenice může ovlivňovat chování, náladu a může dokonce ovládat myšlenky. „Osobně jsem vyslechl stovky lidí, kteří si stěžují na extrémní únavu, podrážděnost, neschopnost fungovat v práci a ve škole, dokonce i na deprese v prvních týdnech po vysazení pšenice,“ říká dr. Davis. Ten, kdo to nezažil, neuvěří, že by něco tak obyčejného, jako je pšenice, mohlo ovlivňovat jejich chování. Ale ano, je to tak.

Pšenice a schizofrenie

Tyto výsledky vyšly najevo při studiu jejích účinků na schizofrenní pacienty. Zhruba v polovině šedesátých let minulého století zkoumal dr. Curtis Dohan v nemocnici pro válečné veterány schizofrenní pacienty. Odstranil jim z jídelníčku bez jejich souhlasu a vědomí všechny pšeničné produkty. Po čtyřech měsících došlo překvapivě k měřitelnému zlepšení symptomů nemoci: úbytek sluchových halucinací a přeludů, menší odtržení od reality. Jakmile jim pšenici zase zavedli, symptomy se rychle vrátily. Podobně jsou na tom děti a dospělí s ADHD neboli poruchou pozornosti s hyperaktivitou. Přestože je toto téma stále předmětem diskuse, obvykle se cítí tito lidé bez pšenice lépe a dochází u nich ke zmírnění příznaků.

Když je mozek ‚na pšenici‘

Běžná pšenice po strávení dělá doslova divy – produkuje polypeptidy, které mají schopnost proniknout do mozku a navázat se na opiátové receptory. Působení těchto polypeptidů neboli exorfinů (pozor, nikoli endorfinů, hormonů štěstí) je možné potlačit pomocí léku typu naloxon a naltrexon, které tyto opiáty blokují. Jakmile dojde k zablokování euforického účinku pšenice, už nás to nebude nutit jíst dál. Pokud se tedy lidem s neovladatelnou chutí k jídlu podají tito opiátoví bojovníci, nebudou mít chuť k jídlu, ale poklesne jim také nálada. To se netýká jen chleba, ale i všech pšeničných produktů.

Pšenice – chuťový stimulant

Když si dáme něco pšeničného, nevědomky podle dr. Williama Davise konzumujeme nejběžnější a nejdostupnější psychotropní potravinu, která existuje. Je to vlastně chuťový stimulant. Dáte si jeden koláček, ale ono to nestačí. Tak si dáte druhý a třetí… a klidně i čtvrtý, kdyby na to přišlo. Kromě toho, že vám bude špatně, po určité době začnete také přibírat a budete nafouklí jako balon. A přitom stačí málo: není zapotřebí žádný lék jako naloxon, stačí prostě pšenici z jídelníčku vyřadit a nahradit ji bezlepkovými variantami – kukuřičnou, rýžovou nebo sójovou moukou.

Dnes s námi můžete soutěžit v naší valentýnské soutěži na http://valentyn.marianne.cz/ o 10 dárkových kazet Wilkinson obsahujících dámský holicí strojek Quattro Bikini a gel na holení. 

Zdroj: William David, Život bez pšenice