Zelené terasy v Malvazinkách. Architekti z atelieru Flera vytvořili místo, kde má každý své soukromí, a přitom nechybí společný prostor

Na první pohled jde o moderní rezidenci zasazenou do jedné z nejkrásnějších vilových čtvrtí Prahy. Když ale projdete domem dál, začne dávat smysl to podstatné. Jak se tu bydlí venku. Terasy jsou prodlouženou součástí interiérů, společná zahrada zve k posezení a celek drží pohromadě nenápadná, ale promyšlená práce se zelení. Autoři projektu přistoupili k návrhu s respektem k místu i architektuře. Výsledkem je celek, který propojuje architekturu, výhledy i každodenní život.

Venkovní prostor jako prodloužení interiéru

Každý byt má svou vlastní terasu, ale žádná nepůsobí izolovaně. Zeleň v nádobách, doplněná pohodlným mobiliářem, vytváří přirozený přechod mezi interiérem a exteriérem. Některé terasy doplňují i záhonové výsadby trvalek a travin. Díky tomu je prostor příjemnější a mění se efektivně podle sezony. Nejde o dekoraci na efekt. Rostliny tu fungují prakticky. Zjemňují architekturu, pomáhají vytvořit soukromí a zároveň nechávají prostor dýchat. Právě práce se soukromím byla jedním z klíčových témat. Místo pevných bariér zvolili autoři polopropustné řešení. Vícekmeny dřevin a vrstvená zeleň filtrují pohledy, aniž by uzavíraly prostor. Jak říká Ferdinand Leffler: „Vy skrz ty vícekmeny pořád krásně do dálky vidíte, ale zároveň nemáte pocit, jako kdybyste byli vystaveni úplně všem očím kolem.“

Střešní terasa jako zážitek

Nejvýraznějším místem projektu je bezesporu střešní terasa vrchního bytu. Odtud se otevírá výhled na pražské dominanty. Zeleň tento krásný výhled nepřebíjí, ale chytře doplňuje. Dominantou je bazén se skleněným dnem. Na první pohled působí jako elegantní prvek na střeše, ve skutečnosti ale propojuje dvě úrovně domu. „Když jste uvnitř v hale penthousu, koukáte na vodu v bazénu a na odrazy světla, které umí udělat jen voda,“ popisuje Leffler. Zeleň na střeše pracuje s podobnou logikou jako středomořská krajina. Objevují se tu levandule, mateřídouška, okrasné trávy nebo muchovník. Rostliny zvládají sucho i náročnější podmínky a nevyžadují intenzivní péči. „Člověk, který si pořídí tento byt, nemusí být nutně zahradník. Zeleň musí fungovat tak, aby byla relativně bezúdržbová,“ dodává Leffler. Materiálové řešení drží jednoduchou linku. Spongilit jako kamenivo působí nenápadně a přirozeně, betonové nášlapy a keramická dlažba kolem bazénu vytvářejí klidný základ, který nechává vyniknout rostlinám i výhledům.

Společná zahrada pro setkávání 

Zatímco terasy patří jednotlivým bytům, zadní část pozemku nabízí společnou zahradu. Ta slouží jako místo pro setkávání i odpočinek. Pergola, prostor pro grilování a dostatek travnatých ploch vytvářejí přirozené zázemí pro každodenní život. Důležitou roli hrají listnaté stromy, protože zahradě dávají strukturu i stín. Pod nimi se rozvíjejí travino-trvalkové výsadby doplněné keři a jarními cibulovinami. Celek nepůsobí formálně, spíš jako klidný park, kde se dá posedět, lehnout si do trávy nebo si jen na chvíli odpočinout. Zahrada není hotová kulisa. Počítá s časem, s růstem a postupným dozráváním. Jak zaznělo i při prezentaci projektu: „Některé části potřebují ještě čas, aby ukázaly svou plnou podobu.“

Dokonale funkční celek

Rozloha zhruba 1000 m² nabízí dostatek prostoru, ale rozhodující není velikost. Celý projekt stojí na dobře vyváženém konceptu a významnou roli hraje i samotné místo. Malvazinky patří k částem Prahy, kde architektura má silnou tradici. Blízkost Winternitzovy vily nebo Pickova domu vytváří prostředí, které si žádá citlivý přístup. Výsledkem je zahrada, která nepůsobí okázale, ale funguje. Přirozeně doplňuje architekturu, nabízí klid i společenský život a vytváří místo, kam se člověk rád vrací.