Dům v Brdech

Někomu se to tak zkrátka přihodí. Vystuduje školu a celý život se pak věnuje úplně jinému oboru. To samé se stalo Janě. Ačkoli má ekonomické vzdělání, krátce po mateřské si s mužem otevřela kavárnu s galerií, kterou pár let provozovali. Pak si s kamarádkou otevřela floristické studio, kde se naučila nejen rozumět květinám, ale také je aranžovat a vázat. Do toho se začala zajímat o zařizování interiérů a design. Velký podíl na tom měla sestra žijící v Itálii, která jí v devadesátých letech pravidelně vozila časopisy o bydlení. „Cit pro estetiku máme v sobě já i sestra odmala. Často jsme rodičům měnily obývák a nutily je, aby neustále něco kupovali a vylepšovali. Nevím, proč jsme to nešly studovat,“ zamýšlí se Jana.

Svoje zkušenosti a dovednosti, které částečně získala i na své dnes již prodané chalupě, zúročila při zařizování domu nedaleko Mníšku pod Brdy, který si společně s manželem koupili před osmi lety. Oba si chtěli splnit sen o vlastní zahradě a podkrovním bydlení. „Když jsme se na dům přijeli podívat poprvé, příliš nadšení jsme nebyli. Nastěhovat se dalo jen do přízemí, podkroví se muselo celé zrekonstruovat. Parcela byla zarostlá ovocnými stromy a jinak ničím. Všechny květiny, co tu vidíte, jsem vysázela sama. Hodně jsme se tu s manželem nadřeli,“ vzpomíná. O tom, že má Jana smysl pro krásu, jsme se přesvědčili hned, jak jsme spatřili zahradu. Kromě květin, okrasných keřů a azurové barvy dveří od stodoly nás upoutala i bílá prosklená veranda, přes niž se vchází do domu.

Jana ráda kombinuje starý a moderní nábytek. Než jsme vkročili do kuchyně, v předsíni nás zaujala šedá starožitná komoda a naproti ní bílé šatní skříně z Ikea. I přesto, že je mezi těmito kusy nábytku rozdíl přinejmenším sto let, perfektně se doplňují. Z předsíně se přesouváme do kuchyně, kde nás na stole vábí barevné košíčky a v nich malinové muffiny. Hlavní část kuchyňské sestavy je z Ikea a zbytek tvoří různé police, odkládací stolky a kus staré kredence. Linka, obklady a doplňky v bílé barvě vynikají ve spojení s dřevěnou podlahou a jídelním stolem. „Mám ráda střídmost a světlé barvy severských interiérů. Ne nadarmo mají seveřané všechno bílé, někdy i včetně podlah, protože to tu místnost rozjasní. Obzvlášť to člověk ocení v chladných měsících, kdy máme slunečního svitu minimum. Také se mi teď zalíbil beton a jeho hrubá struktura. Kdybychom v domě dělali znovu rekonstrukci, použila bych jej do koupelny. V kombinaci se sklem a porcelánovým umyvadlem vypadá úžasně,“ říká Jana. Podkroví si manželé rozdělili na tři části – dětský pokoj, pracovnu a ložnici. Místnost je zařízena tak, aby je tu nic nerozptylovalo. Není tu televize ani úložné prostory, jen pár kusů dřevěného nábytku, polička a textilie v přírodních barvách. Příliš dekorací tu Jana nemá, jen ty, které má skutečně ráda. Třeba malůvky od dětí a pár manželových obrazů. „Ráda se na ně dívám, ale jinak mám raději bílé zdi. Kdybych měla velkou místnost, klidně bych si tam pověsila jeden velký obraz. V naší malé ložnici bych ale měla pocit, že mě to zahlcuje.

Já mám zkrátka raději čistotu,“ zamýšlí se Jana. Vedle zařizování domu si libuje také v opravování a recyklování starých kousků nábytku a doplňků. Třeba stolek na umyvadlo je celý z nalezených kusů dřeva a na hygienické potřeby Jana využila dvě zásuvky, které ležely ladem ve stodole. Nejprve je zbrousila a pak lehce natřela šedobílou barvou tak, aby zbyla jenom jemná patina. Exkurze domu je za námi a jdeme si dát na zahradu skvělý malinový muffin. Nám se dům zdá perfektní. Jana je ale jiného názoru: „Chtěla bych pořád něco měnit. Sám život je proměnlivý a to je dobře. Je přece důležité, aby se stále něco dělo.“