Industriální architektura chytá druhý dech. Staré továrny dostávají další šanci a mění se na moderní místa pro bydlení, kulturu i podnikání

Vztah k industriálním stavbám se v posledních letech zásadně proměnil. Tam, kde dříve převládala snaha bourat a stavět od základů, dnes přichází respekt k původní architektuře. Masivní cihlové zdi, litinové konstrukce i vysoké stropy už nejsou překážkou, ale předností. Právě ony dodávají novým projektům charakter a punc historické nostalgie. Zásadní roli hraje i změna myšlení měst. Prázdné areály v atraktivních lokalitách přestávají být problémem a stávají se příležitostí. Nejde jen o estetiku, ale o udržitelný přístup k prostoru, který už existuje a má svou historii. To, že bývalé fabriky mohou zase patřit mezi nejlepší adresy v okolí, ukazují i tři poměrně nedávné realizace: Automatické mlýny v Pardubicích, sklářská Huť František v Sázavě a někdejší pekárny Odkolek v pražských Vysočanech.

Automatické mlýny v Pardubicích

Pardubické Automatické mlýny patří k nejviditelnějším proměnám posledních let. Místo, které bylo dlouho symbolem uzavřeného průmyslového provozu, se otevřelo veřejnosti a postupně se mění v kulturní a společenské centrum. Původní silueta budov zůstala zachována, stejně jako jejich industriální charakter. Uvnitř se ale odehrála zásadní proměna. Vznikly galerie, instituce, veřejné prostory i zázemí pro moderní městský život. Dřív se tady ve velkém vyrábělo a dnes zde dochází k propojení kultury, vzdělávání a volného času. A to nejdůležitější na konec. Mlýny byly impulsem k tomu, aby došlo k většímu rozvoji i v okolí. Ukázaly, že kvalitní a promyšlená architektura umí rozhýbat celé město.

Huť František na Sázavě

V Sázavě se příběh industriální architektury píše jiným tempem. Huť František, spojená se silnou sklářskou tradicí, dnes funguje jako kulturní a společenský prostor. Historie místa sahá do 19. století a je úzce spjatá s výrobou skla, která region proslavila daleko za hranicemi. Po ukončení výroby začal areál chátrat. Zlom přišel až v roce 2016, kdy vznikla Nadace Josefa Viewegha, která huť zachránila a znovu otevřela veřejnosti v roce 2014 jako Centrum sklářského umění, a nyní i pod vedením Jana a Marie Hrnčiříkových, se místo proměňuje v živý kulturní a společenský bod středních Čech. Po letech, kdy tu naposledy dohořely pece, se sem vrací energie, tentokrát v podobě koncertů, výstav nebo komunitních akcí. Zachované vysoké haly a syrová krása industriální architektury dávají každé události jedinečnou kulisu, kterou byste jinde hledali jen těžko.

Pekárny Odkolek v pražských Vysočanech

Vysočany už dávno nejsou jen industriální periferií. Na místě někdejších pekáren Odkolek dnes vzniká čtvrť, která má ambici patřit k nejzajímavějším adresám v Praze. Projekt Bakers Court navazuje na historii s lehkostí a respektem. Nová architektura pracuje s odkazem místa citlivě a bez přehnané stylizace. Cihlové prvky, věž s hodinami i měřítko původních budov se propisují do současného bydlení. Důležitou roli hraje i veřejný prostor. Zeleň, místa pro setkávání nebo umělecká sbírka „Odkolekce“ dávají projektu úplně jiný rozměr.

Zdroj: Autorský text, automatickemlyny.eu, bakerscourt.cz, hutfrantisek.cz

Mohlo by se vám líbit

Huť František na Sázavě znovu ožívá. Místo, kde se tavilo sklo, dnes spojuje lidi a otevírá dveře veřejnosti

Galerie: Galerie: Staré továrny znovu ožívají

8 fotek 9 fotek