Ještě nedávno ticho, prach a zavřené brány. Dnes světlo, pohyb a nová energie. Bývalé továrny, mlýny a výrobní areály se v Česku znovu probouzejí. Průmyslové dědictví, které dlouho působilo jako uzavřená kapitola, se otevírá lidem a získává zcela novou funkci. Vznikají tu galerie, byty, kulturní centra i místa pro setkávání.
Vztah k industriálním stavbám se v posledních letech zásadně proměnil. Tam, kde dříve převládala snaha bourat a stavět od základů, dnes přichází respekt k původní architektuře. Masivní cihlové zdi, litinové konstrukce i vysoké stropy už nejsou překážkou, ale předností. Právě ony dodávají novým projektům charakter a punc historické nostalgie. Zásadní roli hraje i změna myšlení měst. Prázdné areály v atraktivních lokalitách přestávají být problémem a stávají se příležitostí. Nejde jen o estetiku, ale o udržitelný přístup k prostoru, který už existuje a má svou historii. To, že bývalé fabriky mohou zase patřit mezi nejlepší adresy v okolí, ukazují i tři poměrně nedávné realizace: Automatické mlýny v Pardubicích, sklářská Huť František v Sázavě a někdejší pekárny Odkolek v pražských Vysočanech.
Pardubické Automatické mlýny patří k nejviditelnějším proměnám posledních let. Místo, které bylo dlouho symbolem uzavřeného průmyslového provozu, se otevřelo veřejnosti a postupně se mění v kulturní a společenské centrum. Původní silueta budov zůstala zachována, stejně jako jejich industriální charakter. Uvnitř se ale odehrála zásadní proměna. Vznikly galerie, instituce, veřejné prostory i zázemí pro moderní městský život. Dřív se tady ve velkém vyrábělo a dnes zde dochází k propojení kultury, vzdělávání a volného času. A to nejdůležitější na konec. Mlýny byly impulsem k tomu, aby došlo k většímu rozvoji i v okolí. Ukázaly, že kvalitní a promyšlená architektura umí rozhýbat celé město.
V Sázavě se příběh industriální architektury píše jiným tempem. Huť František, spojená se silnou sklářskou tradicí, dnes funguje jako kulturní a společenský prostor. Historie místa sahá do 19. století a je úzce spjatá s výrobou skla, která region proslavila daleko za hranicemi. Po ukončení výroby začal areál chátrat. Zlom přišel až v roce 2016, kdy vznikla Nadace Josefa Viewegha, která huť zachránila a znovu otevřela veřejnosti v roce 2014 jako Centrum sklářského umění, a nyní i pod vedením Jana a Marie Hrnčiříkových, se místo proměňuje v živý kulturní a společenský bod středních Čech. Po letech, kdy tu naposledy dohořely pece, se sem vrací energie, tentokrát v podobě koncertů, výstav nebo komunitních akcí. Zachované vysoké haly a syrová krása industriální architektury dávají každé události jedinečnou kulisu, kterou byste jinde hledali jen těžko.
Vysočany už dávno nejsou jen industriální periferií. Na místě někdejších pekáren Odkolek dnes vzniká čtvrť, která má ambici patřit k nejzajímavějším adresám v Praze. Projekt Bakers Court navazuje na historii s lehkostí a respektem. Nová architektura pracuje s odkazem místa citlivě a bez přehnané stylizace. Cihlové prvky, věž s hodinami i měřítko původních budov se propisují do současného bydlení. Důležitou roli hraje i veřejný prostor. Zeleň, místa pro setkávání nebo umělecká sbírka „Odkolekce“ dávají projektu úplně jiný rozměr.
Zdroj: Autorský text, automatickemlyny.eu, bakerscourt.cz, hutfrantisek.cz
Autorský text, automatickemlyny.eu, bakerscourt.cz, hutfrantisek.cz
84 Kč
84 Kč
89 Kč
