Jiskrné barvy

Starobylé holandské město Haarlem leží dvacet kilometrů na západ od Amsterodamu a jen kousek od oblasti přírodních dun na pobřeží Severního moře. Do rodinného domu z 20. let minulého století se Eelze s manželem Paulem nastěhovala v roce 2002, když čekala první dceru Fien. „Haarlem je krásné město, má historické jádro s křivolatými uličkami plnými originálních obchůdků a se spoustu trhů. Je provinční a kosmopolitní zároveň," popisuje Eelze své bydliště. Zdánlivé protiklady se prolnuly v charismatický celek také v jejím domě. Přestože se ve své profesi věnuje dentální hygieně, dokonale se realizovala právě v interiérovém designu. Na 170 m2 se jí podařilo vykouzlit útulné zázemí, které je přitom plné vzrušujících hravých prvků.

Hlavním jmenovatelem její domácnosti je výrazná barevnost. Eelze dokázala, že ani neonové tóny nemusejí být agresivní. V jejím domě je najdete na každém kroku – na polštářích, na přehozu přes gauč i na lepicích páskách, kterými přichycuje na stěny fotografie a kresby svých tří dětí, desetileté Fieny, osmiletého Klaase a šestiletého Peera. Jako magnet přitahuje pozornost i ostře žlutý nátěr na pozadí kuchyně. Navzdory tomuto barevnému koktejlu je celkový dojem z domu poklidný. Jako neutrální základ, který dovoluje barevným prvkům vyniknout, totiž slouží bílé stěny, převážně bílý nábytek a světle šedá prkenná podlaha. Celkový dojem bytu umocňuje také záplava světla, která sem vniká velkými okny. Prosklená stěna před Eelziným pracovním stolem navíc směřuje do dvora porostlého zelení. „Mám pocit, jako by to byla naše soukromá zimní zahrada – natolik je součástí atmosféry bytu," vysvětluje. Také parapet pod oknem je plný různých druhů rostlin a vyvolává dojem, jako by zahrada pokračovala v interiéru.

Eelze si potrpí na klasický nábytek, jako jsou židle od Ray a Charlese Eamesových, ale její byt se rozhodně nesnaží být výkladní skříní ikon moderního designu. Naopak, je plný nečekaných vtipných překvapení – předmětů objevených na bleších trzích nebo retroobjektů nakoupených v bazarech. Mezi ně patří také prosklená vitrína, ve které rodina uchovává poklady, k nimž má emocionální vztah. Jsou zde odložené hračky, ale i dřevěná krabice na písmenka ze staré tiskárny, jejíž víko Eelze vybarvila svítivými barvami, které se objevují v celém bytě – baví jak ji, tak děti. Mezi další nápaditá řešení patří staré školní židle přitlučené ke zdi vedle záhlaví manželské postele v ložnici, kde slouží jako noční stolky.

Byt je pro Eelze kreativním prostorem, laboratoří, ve které se stále rodí nové myšlenky a jeden nápad podněcuje druhý. Ráda se nechá inspirovat náhodou. Když byla svědkem, jak zahradníci v parku porážejí vzrostlý strom, požádala je, aby jí kus kmene uřízli. „Přidělala jsem mu zespodu kolečka a horní plochu natřela svítivě červenou barvou. Dneska ho používáme jako příruční stolek u gauče, ze kterého se díváme na televizi," vypráví. „Jsem prostě neustále ve střehu. Náš dům nebude nikdy definitivně dokončený, pořád mě baví v něm něco měnit a přidávat nové věci. Z každé novinky mám vždycky obrovskou radost," směje se. „Do kuchyně nedávno přibylo staré jezdecké sedlo, které Paul přišrouboval na stoličku z Ikea. Děti ho milují a vždycky losují, kdo na něm bude ten den u snídaně sedět."

Aby prostor nepůsobil přesyceným dojmem, je na stěnách jen minimum dekorací. Nejvýraznější z nich jsou tapisérie od holandské designérky Helly Jongerius. Jejich autorka se inspirovala švédskou pohádkou o zvířátkách a tři z nich – lišku, kozu a králíka – použila jako motiv pro svůj patchwork. „Musela jsem je koupit všechny tři," přiznává Eelze. „Nejenže mi připadají krásné, ale navíc mě dostalo, že jsou ručně vyráběné v Indii a každá z nich je podepsána osobou, která ji vyšívala. Mohla jsem si dopřát originální umělecký kousek za přijatelnou cenu a ještě podpořit charitativní projekt, který dal práci indickým ženám," doplňuje. Ostatní ‚umění' v bytě je ale převážně dílem dětí. Jejich fotografie a obrázky jsou vylepené na mnoha místech bytu. „Prostorem, kde se mohou bez omezení vyřádit, je velká dřevěná deska, kterou jsme přitloukli na stěnu v kuchyni. Mohou si na ni libovolně kreslit nebo obtiskovat razítka – to je zatím ještě neomrzelo," vypráví Eelze. „Mým cílem není mít z bytu showroom, ale skutečné místo pro život – v našem případě pro život se třemi hodně divokými dětmi," vysvětluje.