Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >

Pomoc druhým vylepšuje náladu

Když pomáháme druhým, pomáháme sami sobě. Říká se to. Jenže teď to potvrdili i vědci.

Klára Mandausová | 24. 02. 2018

Pokud totiž děláme něco jen pro sebe, pozitivní emoce, které prožíváme, jsou prchavé a vydrží jen tak dlouho, jak to umožní vnější podmínky. „Když naopak děláme něco pro druhé, pozitivní emoce mají delší trvání a přesahují okamžik, kdy jsme učinili to, co je vyvolalo,“ cituje server České televize neurologa z Wisconsinské univerzity Richarda Davidsona, který se dlouhodobě zkoumá, jak ovlivňuje náš mozek naše laskavost a empatie. Přišel na to, že jeho činnost se mění v závislosti na tom, jestli se chováme jako sobci nebo naopak pomáháme a rozumíme druhým.

To, že laskavosti mezi lidmi nepřibývá, naznačuje i spotřeba léků, které nám zlepšují náladu a gumují deprese a úzkosti. V České republice se v současné době léčí antidepresivy přes šest set padesát tisíc pacientů. Sníme pětkrát víc antidepresiv než v roce 2000 a k psychiatrům chodíme víc o 66 procent. Ale nejsme v tom sami, americký dokument Nadrogované děti přinesl informaci, že psychofarmaka každé ráno před odchodem do školy užívá šest až sedm miliónů školáků. A přitom by možná v některých případech stačilo nemyslet jen na sebe.

Z jiného průzkumu, který provedla Exeterská univerzita ve Velké Británii, totiž vyplývá, že kdo pomáhá druhým jako dobrovolník, je spokojenější se sebou i se svým životem. Jak doplňuje server České televize, některé údaje naznačují, že dobrovolnictví může až o dvacet procent snížit úmrtnost a to díky vyladění neuroendokrinního a imunitního systému, které ovlivňují naši psychiku. Prý už dvě stě hodin dobrovolnictví ročně snižuje snižuje riziko vysokého krevního tlaku. Vylepšuje se i hladina cholesterolu a váha. Není v tom třeba hledat žádné čáry. Prostě se díky pomáhání druhým, ať jsou to třeba senioři, hendikepovaní nebo zvířata víc hýbeme a jsme na čerstvém vzduchu. Můžu potvrdit z vlastní zkušenosti (tedy bez oněch zdravotních účinků, ty jsem neměřila). Venčit dvě hodiny v zimě, v létě, jednou za týden psy z útulku dá občas zabrat. Hlavně ve chvíli, kdy dostanete do ruky vodítko s nevyběhaným obrem, který vás sice láskou olizuje, ale pak žene do kopce z kopce bez možnosti vydechnout.

Jestli přemýšlíte o tom, že je správný čas začít, zkuste se kouknout třeba na stránky www.dobrovolnik.cz. Můžete tu vybírat nabídky dobrovolné činnosti z šestnácti oblastí a pomáhat nejen nejvíce „videlným“ potřebným, seniorům, lidem s postižením, zvířatům, ale třeba i lidem s autismem, lidem bez domova nebo při ochraně životního prostředí.