Přejít k hlavnímu obsahu
Životní styl

Syndrom podvodníka aneb Když nedokážeme uznat vlastní úspěch

Info ikona
syndrom podvodníka

Pochvala od nadřízeného, povýšení nebo „jenom“ hlasitý potlesk po úspěšné prezentaci. Zatímco většina zaměstnanců by v takových chvílích skákala radostí až do stropu, lidé trpící syndromem podvodníka v koutku duše cítí, že si dané ovace nezaslouží. Mají totiž pocit, že jsou prachobyčejní podvodníci…

Syndrom podvodníka není žádnou převratnou novinkou. Poprvé na tento fenomén upozornily psycholožky Pauline Clance a Suzanne Imes v roce 1978. V té době se americké psycholožky domnívaly, že syndrom podvodníka je úzce spjat pouze se ženami, které pracují na vysokých pozicích. O více než čtyřicet let později ale víme, že syndrom podvodníka si nevybírá, a tak může sužovat nejen ženy a muže, ale třeba také studenty na středních školách. Vždyť, kdo z nás neměl někdy v žákovské knížce jedničku, která tam přistála „neprávem“?

Podvodníkem bez podvodu

Pokud se podíváme syndromu podvodníka na zoubek, zjistíme, že jde o jednoduchý psychologický vzorec, ve kterém jednotlivec neustále pochybuje o svých úspěších. Na pochybách je dokonce i ve chvíli, kdy existují neprůstřelné důkazy o jeho schopnosti, talentu či úspěchu. Přesto daný člověk propadá trudomyslnosti, nevěří si a dokonce se bojí, že jeho kolegové či nadřízený jednoho dne zjistí, že šlo o „náhodu“. A víte co? Nic nezjistí!

Se syndromem podvodníka si ale není radno zahrávat. I když malé procento lidí dokáže namotivovat k ještě lepším výkonům, ve většině případů naopak vede k úzkostným stavům. Není ani výjimkou, že lidé trpící syndromem podvodníka pracují na 200 %, protože chtějí sobě i okolí dokázat, že si daný úspěch zaslouží. Následně se dostanou do začarovaného kruhu workoholismu, ze kterého není jednoduché cesty zpět.

Info ikona
Syndrom podvodníka

Podvádím, podvádíš, podvádíme

Vnímáte svůj pracovní úspěch jako náhodu? Jste velmi citliví na konstruktivní kritiku? Trápí vás i malé nedostatky a chyby na vaší práci? Zlehčujete svou vlastní odbornost, a to i v oblastech, ve kterých jste kvalifikovanější než vaši kolegové? A máte nepříjemný pocit, že jednoho krásného dne všichni zjistí, že jste k vaší profesní pozici přišli jako slepý k houslím? Pokud jste alespoň na tři výše položené otázky odpověděli „ano“, pak pravděpodobně trpíte syndromem podvodníka. Na první pohled si možná říkáte, že špetka sebekritičnosti ještě nikoho nezabila, přesto pamatujte, že neustálé pochybování může ovlivnit i další oblasti vašeho života. Nezbývá tedy nic jiného, než pomyslného podvodníka vypudit ze své hlavy a přiznat si, že jste člověkem na správném (pracovním) místě.

Možná se ptáte, jak takové vypuzení probíhá? Nebudeme vám lhát, rozhodně jde o dlouhodobý proces, který vyžaduje odhodlání a vnitřní sílu. Přesto se v první řadě snažte o to, abyste oddělovali pocity od faktů. „Pamatujte si, že myšlenky, které se vám honí hlavou, nemusí být pravdivé,“ říká psycholog Albers pro Health. Chybu neuděláte ani tím, když si všechny své úspěchy budete pečlivě zapisovat. Díky tomu dostanete docela jasný přehled o tom, co se vám za poslední dobu povedlo. A ruku na srdce, pokaždé nemohlo jít o náhodu. Důležité také je, abyste se co nejrychleji přestali srovnávat s okolím. V současné době sociálních sítí je to sice úkol hodný mistra, avšak rozhodně to dokážete. A pokud budete mít pocit, že svého vnitřního podvodníka nedokážete zkrotit, určitě není na škodu, když o pomoc požádáte odborníka, tedy psychologa nebo psychoterapeuta.