Zahrada na břehu Labe

Dlouhá léta snila Uschi Westedtová o ekologickém bydlení s výhledem do krásné krajiny. Svého snu se držela tak sveřepě, že celou tu dobu shromažďovala plány, nápady a inspirace pro svůj budoucí dům ve speciálním šuplíku, kde trpělivě čekaly na to, až přijde ten pravý čas a Uschi najde místo pro svůj vysněný domov. Jednoho dne si Uschi s manželem Willhelmem na cyklistickém výletě všimli hezkého pozemku přímo na břehu Labe a rozhodli se jej koupit. V té době na pozemku nebyla žádná zástavba, a byli tudíž velmi překvapeni a zklamáni, když reakcí majitele na jejich zájem bylo striktní a odmítavé ne! Pozemek rozhodně nebyl na prodej.

Manželé se však do místa zamilovali. Rozhodli se pro nátlakovou taktiku a žádost o koupi zasílali majiteli pořád dokola. Ten nakonec jejich naléhání ustoupil a zhruba před osmi lety jim pozemek prodal. Avšak dříve, než se páru podařilo svůj sen o ekologickém domě zrealizovat, Willhelm za tragických okolností zahynul a dům, který jeho žena na tomto nádherném místě s láskou vybudovala, nikdy nespatřil.

Uschi je vášnivá zahradnice a veskrze praktická žena, která neváhá vzít do ruky kladivo nebo jiné nářadí, a proto není divu, že na celou výstavbu sama osobně dohlížela. Vždy, když se přijela podívat na staveniště a zkontrolovat dělníky, přivezla plné auto rostlin ze svého starého domova. Díky tomu došlo k neobvyklé situaci, kdy zahrada byla dokončená ještě před kolaudací domu. Od té doby, co se sem Uschi nastěhovala, se blízké i vzdálenější okolí začalo měnit.

Sousedy si rychle naklonila svou vřelou a přátelskou povahou a ‚přes ploty‘ si získala nové přátele. Začala si s nimi vyměňovat sazenice a přebytky z hustých trsů trvalek, což mělo pozitivní vliv jak na jejich zahrady, tak na společenský život v okolí. Uschi věří v ekologický přístup k životu a ke světu. Zásady šetrnosti k přírodě realizuje i ve své zahradě. Většinu zeleniny, kterou potřebuje, si zvládne vypěstovat sama. Vedle toho pěstuje také aromatické bylinky. Posekanou trávu přidává do kompostu, který je přírodním a naprosto dostačujícím hnojivem pro celou její zahradu.

Odolná krása

Přírodní zahrady se o sebe starají i samy. Plevel se v nich sice sám nevytrhává, ale pravdou je to, že ho tam roste méně než v zahradách intenzivně udržovaných pomocí chemie a náročné techniky. Znalost rostlinných společenstev a zákonitostí, které je ovlivňují, umožňuje ekologicky smýšlejícím zahradníkům zakládat takové výsadby, v nichž se jednotlivé druhy vzájemně podporují v růstu, jsou zdravější a snáze odolávají škůdcům i chorobám. Přírodní zahradníci sedmikrásku v trávníku nepovažují za plevel, ale za jeho roztomilou ozdobu.