Glosa Lucie Zídkové: Pánové, pozor! Žena po menopauze nemá důvod žít s někým, kdo víc bere, než dává

Nedá se říct, kdy to začne, protože u každé ženy je to jiné. Někdo se zpotí v metru, ačkoli je prosinec a táhne tam. Jiná žena se rozbrečí u filmu, ačkoli dřív se nikdy moc nedojímala. Někomu se znovu objeví akné, další ženě začnou vypadávat vlasy. A jiná se zase budí v pět ráno, i když vždycky bývala spíš sova. Dokud máte jen jeden symptom, říkáte si: mám toho prostě hodně v práci. Ale přijde den, kdy si to musíte přiznat. Nejspíš je to perimenopauza. Hormony si lítají nahoru dolů a vy se snažíte z toho kolotoče nespadnout. Něco je jako dřív – a něco najednou úplně jinak.
K těm věcem, co jsou najednou úplně jinak, dost často patří muži. Ti zhusta ještě nic netuší. Jejich žena menstruuje (aspoň občas), pořád vypadá skvěle, všechno zvládá, rodina jede v zaběhnutých kolejích. Perimenopauza? To se nás netýká.

Jenže ono se vás to, pánové, týká. A hodně. Úplně nejvíc. Období před menopauzou (to je okamžik, kdy se rok nedostaví menstruace) je pro vás kritické. Je totiž dost pravděpodobné, že i u vás v rodině proběhl následující scénář. Mládí: seznámili jste se se ženou, zamilovali jste se, chvíli jste si užívali svobodného života v páru, cestovali a tak. Pak se vám narodily děti. Najednou nebyl na nic čas. Tak, jak jste si péči o ně a o domácnost nastavili na začátku (což byl často model zkopírovaný z vašich původních rodin, čili model „ženská vydrží víc než kůň“), tak to nejspíš zůstalo nějakých deset, patnáct, možná i dvacet let.

A teď život zmáčkl tlačítko „pause“. Pro vaši ženu najednou nic není jako dřív. Nemůže se spolehnout na své tělo, svůj obraz v zrcadle ani nervy. A přemýšlí, jak dál. Kým po všech těch letech vlastně je? Kam se poděla ta holka, kterou dřív byla? Stala se tím, kým se chtěla stát? Byla si věrná? Baví ji ještě její práce? Neměla by náhodou dělat něco úplně jiného? A otázka nejdůležitější: s někým jiným? Ano, je to tak. Většina žen v perimenopauze netruchlí, ale usilovně přemýšlí a hledá.

Hledá, k čemu jí různé věci a různí lidé v jejím životě jsou. Co jí do života přinášejí. A když zjistí, že muž je pro ni spíš přítěží než parťákem… je to zlé. Proč by si dál vydržovala přerostlé stárnoucí dítě v roli manžela, když se konečně může rozletět volně jako pták, nezatížena desítky let trvající rolí lovné zvěře pro muže? Když může být poprvé víc člověkem než ženou? Potvrzují to i data Českého statistického úřadu: nejvíc manželství se rozpadá mezi 45. a 49. rokem života a dvě třetiny návrhů na rozvod dávají ženy. Těžko se člověku rozvádí, když má malé děti a snaží se jen překlepat od jednoho dne k druhému a proplout mezi rýmičkami, školními besídkami a dětskými meltdowny.

Ale když už jsou děti velké a žena se konečně může nadechnout?
Být sama déle než deset minut?
Když vidí, jak její kamarádky, co se rozvedly, vzkvétají?

Pokud se, milí muži, s vaší ženou „něco děje“, je to budíček. Nic už nebude jako dřív. Buď se vám podaří v tom novém životě s novou ženou najít novou společnou náplň, nebo… Ne, nechci vás strašit, ale žena po menopauze už opravdu nemá důvod žít s někým, kdo víc bere, než dává. Konečně má šanci být sama sebou, tou, kterou chtěla být kdysi. Ten okamžik přichází nepozorovaně, tak mějte oči na stopkách.