„Miluju tě!“ řekl jí s roztřeseným hlasem a bylo vidět, že má srdce na dlani. „Taky tě mám ráda,“ odpověděla chladně a dodala: „jako kamaráda.“ Ano, láska může mít skutečně různé formy a věděli to velmi dobře už staří Řekové.

Řečtina má pro lásku osm různých slov. Každé z nich odkazuje na zcela jinou formu lásky. většinu z nich jste ve svém životě asi už potkali, ale některým z nich byste se možná bývali raději vyhnuli. Jak je to tedy s láskou, odkud bere své kořeny a co se děje, když ji prožíváme?

Φιλαυτια (Filaftia) aneb nejdřív miluj sebe

Filaftia je první a pro partnerskou lásku ta vůbec nejdůležitější láska. Je v ní ale jeden háček. Z řečtiny se dá totiž přeložit dvěma způsoby, neb i v řečtině nese dva zcela odlišné významy. Buď je to sebestřednost, nebo sebeláska. Mezi těmito dvěma panuje přitom velmi tenká hranice. Sebestřednost je láska vůči sobě na úkor ostatních a bez ohledu na ně. Sebeláska je rovněž láskou k sobě, ale s citlivostí a láskou i vůči ostatním. Už Aristoteles věděl, že aby filaftia, byla pouze sebeláskou, potřebuje neustálou péči. Filaftia je jako květina. Zkuste ji pravidelně nezalévat a začne uvadat. Na druhé straně filaftia je jako květina, zkuste si ji udusat, zaasfaltovat a zničit, stejně dokáže prorazit asfalt, růst a nakonec rozkvést, jen když jí dáte dostatek vláhy.

ΑΓΑΠΗ (Agapé) neboli empatická láska

Lidé, kteří si potřebu lásky dokážou nasytit sami, mají mnohem více kapacity pro agapé, lásku empatickou. V latině je pojmenovaná jako caritas. Právě odsud pochází i české slovo charita. Agapé, stejně jako by měla být i charita, je to totiž láska, ve které se „snažíte dělat to, co druhým na očích vidíte“, avšak zároveň nezištně a bez oné negativní konotace vycházející z potlačování sebe sama, která pramení z filaftii ve významu sobectví. Právě agapé plní stránky románů a scénáře romantických filmů. Jenže bez sebelásky (filaftia) bohužel není dost dobře možná. Najít pravou agapé však není jednoduché. Řada lidí se totiž chová obdobně, jako by agapé cítili, avšak jen proto, že mají zažité, že „se to má ve vztahu tak dělat“. Mnohdy vlastně i proto, aby si v hlavě mohli odškrtnout, že „jsou dobrými partnery“, tedy kvůli filaftii v onom druhém slova smyslu.

ΠΡΑΓΜΑ (Pragma) neboli dlouhodobá láska

Čím víc je v partnerském vztahu přítomna agapé, tím víc sílí filaftia a pragma. Pragma je dlouhodobou láskou. Dlouhodobou proto, že v nás postupně roste, vyvíjí se a rozkvétá až do naší smrti. Vývojový psycholog Erik Erikson věnoval pragmě vývojové stadium, do kterého si dospějeme až teprve potom, co projdeme fází individuace a poznáme sami sebe. Také jungiáni věří, že pragma přichází až během střední dospělosti, tedy ve věku 40 až 50 let. Vyznačuje se totiž tím, že v duši člověka, bez ohledu na pohlaví, je oživena dvojce animus („mužský princip“) a anima („ženský princip“), která už ale funguje jako pár, zatímco dříve se v duši ke slovu dostával jen ten druhý princip (u mužů tedy anima). Vznik páru, celku, uvnitř duše pak vyvolává touhu po lásce, jež neznamená jen vztah, ale skutečnou...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ČERVNOVÉ MARIANNE, kterou si nyní můžete objednat až domů do schránky s POŠTOVNÝM ZDARMA. Objednávejte zde.

TITUL

Promotion