Deník Berlíňanky: Vánoce v Berlíně aneb Párky se salátem, jednoduchost a multi-kulti bez politické korektnosti

Autorka: Veronika Jonášová

Tenhle deník píšu s křížkem po funuse, o Vánocích po Vánocích, ale jeho poselství je vlastně celoroční téma: méně se stresovat a víc si užívat. Lidé v Berlíně si na sebe o Vánocích kladou rozhodně menší nároky než my Češi. Už jen v tom, že tady nikdo nechystá kupu domácího cukroví. Například při vánoční oslavě v gymnastickém kroužku mojí dcery Lary, jsem přinesla domácí výtvory pouze já a jedna maminka z Polska. Ostatní přinesli v krabičkách sušenky ze supermarketu.

Nevím dokonce ani o nikom, kdo by gruntoval celý byt. Mám pocit, že i nákupní horečka kolem dárků byla tak nějak menší než davové šílenství, na které jsem zvyklá z Prahy.

Dlouhodobě si všímáme, že život v Berlíně plyne pomalejším tempem než v české metropoli. Lidi jsou méně nervózní, méně spěchají, víc se usmívají, udělají si víc času na sebe a nejsou tak ve stresu. Je to vidět celý rok, všímají si toho i naši přátelé a stejně to bylo i kolem Vánoc.

Jinak jsou Vánoce v Německu hodně podobné těm českým. V Berlíně jsem dokonce v supermarketu objevila před Vánoci i klasického (zmraženého) kapra. Podle některých pramenů tradice pojídání kapra pochází právě z Německa. Vraždění a kuchání kaprů z přeplněných kádí na ulici se tu ale naštěstí nekoná.

V Německu neexistuje taky ani žádné jednotné vánoční jídlo. Často se servírují vinné klobásy se zelím, nebo pečená kachna. Hodně Němců jí stejně jako my bramborový salát. A k tomu si dávají v Berlíně, pozor, obyčejný párek! „Myslíš jako párek? Nebo tu vinnou klobásu??“ ujišťuju se nevěřícně na návštěvě u přátel. „Ne, prostě párek. Dá to málo práce,“ přichází další lakonické vysvětlení.

Tradiční jídlo pro expaty v Německu není žádný problém. Ten pravý zmatek však nastává v nositelích dárků. Ty v Berlíně totiž nenosí Ježíšek, ale Weihnachtsmann. Pak je tu taky Mikuláš, ale ten chodí o den později, než u nás, nevodí s sebou čerty a dává dárky dětem do bot. Pokud k tomu přidáte ještě všudypřítomného Santu, je to už slušná výzva tohle dětem vysvětlit. Dcera Lara však v podstatě pořád dostávala dárky, takže byla spokojená.

Velkým tématem berlínských Vánoc, je taky multi – kulti. Dcera chodí do školky, kde je skoro polovina arabských dětí, podobný mix má i syn v integrační třídě ve škole, kam teď chodí třeba s dětmi ze Sýrie. Všechny děti se ale normálně účastnily ve škole i ve školce vánočního jarmarku, vyráběly dárečky, posílaly přáníčka, zdobily školní stromeček. Na besídce mi pak někteří jejich rodiče sami od sebe (přestože jsou to Arabové a Vánoce neslaví) popřáli zcela normálně „Hezké Vánoce!“.

Žádné politicky korektní „Hezké zimní prázdniny“ se nekonalo.

Stejně tak skoro všechny trhy v Berlíně se jmenují „Vánoční trhy“, nikoliv „Zimní trhy“, jak se objevilo v českých médiích. Velmi živá zůstala však vzpomínka na útoky na trzích v Berlíně před třemi lety. Všechny trhy byly obehnané speciálními „truck blockery“ a naši přátelé kvůli strachu z dalších útoků nechtěli ani do Berlína o Vánocích přijet.

Můj nejsmutnější zážitek z Berlína byla právě návštěva trhů, kde došlo k teroristickým útokům: pohled na památník obětem a na srdíčko z keramiky, které tu pro českou oběť Naďu Čižmárovou nechal její malý syn.

I takové byly naše letošní Vánoce v Berlíně.

A pokud si něco z Berlína odnesu do dalších let, i jako předsevzetí do následujícího roku, pak je to méně plánovat, víc si užívat života.

To v Berlíně umí. A nejen o Vánocích. 

ČTĚTE TAKÉ: Deník Berlíňanky: Co čekat, když odjedete žít do zahraničí?