Jak poznat, kdy odejít

Když v lednici nebo ve špajzu na něco zapomeneme, jednoho krásného dne se tam objeví plíseň. Ta začne od základu měnit tvar, podobu, chuť a často bohužel i vůni daného ovoce, zeleniny, masa. Může časem proměnit i dříve voňavé šťavnaté jablíčko ve vysoce toxickou potravinu. Existují také situace, kdy se v jídle namísto plísně objeví červi. Ti se tam ve skutečnosti neobjeví, byli tam ukrytí už tehdy, když jsme danou potravinu domů přinesli. Jen nebyli vidět a postupem času jen sílili a rostli.

Se vztahem je to podobné. Když o něj nebudete pečovat, začne hnít, plesnivět a časem i zapáchat. Když do něj nebudete vkládat dostatek lásky a péče, červi, kteří byli už na začátku ukryti v nitru každého z vás, vyrostou, naberou sílu a začnou vás rozežírat zevnitř. A tím „nebudete“ myslím oba účastníky vztahu. Vztah je věcí společnou, i péče o něj tedy musí být společná.

Dokonale nedokonalí

Vztah je týmová hra přesně pro dva hráče. Pokud se ho účastní ještě někdo další, dávno je nahnilý. A to nemluvím jen o milenci či milence, protože někdy se do partnerského vztahu snaží nabourat i rodiče, sourozenci nebo přátelé. Ochránit vztah před „vetřelci“, kteří se ho chtějí také účastnit, dokážete jen vy dva společně. Jakmile na vztahu pracuje jen jeden, vztah je oslaben a jednoho dne nápor nevydrží.

A co děti? Ty by neměly být vůbec součástí partnerského vztahu, nýbrž jeho plodem. A jak velí učebnice biologie pro základní školy – nejdřív je maminka a tatínek, teprve potom děti. U toho by mělo zůstat. Partnerský vztah už od prvopočátku stál nad tím rodičovským, nejdřív jste partner(ka)/manžel(ka), potom teprve otec/matka. U zdravých a opečovávaných partnerských vztahů tomu tak je. A když už jsme u té chronologicky-biologické stránky – nejdřív byli maminka a tatínek každý zvlášť, a teprve poté byl nějaký jejich vztah.
Chcete pečovat o vztah? Začít budete muset u sebe. Vztah je zdánlivě jednoduchá věc. Potřebuje „jen“ pravidelné dávky vaší plné pozornosti, láskyplné péče, empatie, úcty, důvěry, bezpodmínečného přijetí a autenticity a potřebuje to od každého z vás, a to jak vůči partnerovi, tak především a nejdříve vůči sobě.

Ano, i sobě je třeba věnovat plnou pozornost, i o sebe je nutné láskyplně pečovat, chovat se k sobě a svému tělu s úctou, svým pocitům projevovat empatii, abyste jim mohli plně porozumět. I sami sobě důvěřujte, abyste svou důvěru nemuseli opírat jen o partnera a ostatní, a sami sebe přijímejte takové, jací jste – tedy i ve své nedokonalosti. Sami také musíte pracovat na tom, ...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V BŘEZNOVÉ MARIANNE.