Předplatné
Marianne Objednat >
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Téma Marianne

Nejhorší prokrastinace aneb 7 důvodů, proč neumíme jít včas spát

V posledních letech se v lifestylových magazínech můžete dočíst, že spánek je nový sex. Patří totiž k základním potřebám, ale většinou ho máme zoufale málo. Navíc podléháme dojmu, že to nevadí, protože někdy v budoucnu ho zase budeme mít víc. Jenže vadí. Od toho, jak se vyspíme, se odvíjí spousta věcí, pracovní morálkou počínaje a pocitem celkové vyrovnanosti a spokojenosti konče. Proto vám přinášíme několik tipů, jak se odebrat do postele včas.

Ivona Šouralová | 5. 04. 2016

Známe to všichni. Ležíme na gauči, puštěná televize, v ruce tablet nebo mobilní telefon a na hodinách se blíží jedenáctá. Naše rozumné já by už dávno mělo ležet vykoupané v posteli a usínat nad kapitolou v knize. Jenže to skutečné v posteli neleží, je oblečené (v tom lepším případě v domácím), neodlíčené, sice zívá, ale je tak unavené, že se mu nechce jít ani spát. Už v tuto chvíli je jasné, že jsme prohráli. Ráno se vzbudíme unavení a s pocitem, že nás čeká další průměrný den, který musíme nějak přežít. Ale proč to vlastně děláme? A jak z tohohle kolotoče únavy a prokrastinace spánku vystoupit? 

Proč ponocujeme?
Abychom zjistili, jak se určitému chování vyhnout, je třeba přijít na to, proč mu vůbec podléháme. „Lidé, kteří stěží odolávají různému pokušení nebo dodržují své plány, často mívají problém i s včasným uléháním do postele,“ upozorňuje profesorka Utrechtské univerzity Floor Kroese, která se před dvěma lety podílela na výzkumu, jenž zpovídal 177 lidí ohledně jejich zvyků před usnutím. Nejde tedy jen o to si poručit, ale změnit celý systém večerních rituálů, které vás nenechají ztratit se v chapadlech sociálních sítí ani tupě zírat na reprízy starých seriálů.
 
Mimochodem, tohle jsou prý ty nejčastější důvody, proč odkládáme spánek:
giphy copy copy copy 
1. Chceme mít více času sami pro sebe.
2. Odkládáme práci, kterou jsme měli udělat přes den, a večer nebo noc na nás fungují jako deadline.
3. Máme strach z toho, co přinese následující den.
4. Chceme si jen tak trochu zasurfovat na netu... 
5. Musíme věci dokončit – dodívat se na seriál, dočíst knihu, dožehlit plný koš prádla, dodělat resty...
6. Máme strach, že neusneme a přijdou na nás noční chmury. 
7. Cítíme se tak unavení a otupělí, že jsme líní jít spořádaně do peřin.
 
escape from the planet of the apes
 
A tohle je pár tipů, jak ulehnout včas:
  • Berte večerní rituály stejně vážně jako ty ranní. Spočítejte si, jak dlouho vám trvá dostat se do postele. Patří sem i večerní sprcha, důkladné odličování, převlékání do pyžama... a klidně i příprava nezbytností na další den. 
  • Vyměňte tablet za knihu. Tohle patří k nejdůležitěšjím pravidlům! Zatímco kniha nebo časopis vás příjemně ukolébá, záření z displejů snižuje produkci hromonu melatoninu, který navozuje pocit únavy. A to nechcete. Tablet či chytrý telefon proto odložte minimálně hodinu před plánovaným ulehnutím. 
  • Pokud je to jen trochu možné, choďte spát denně ve stejnou dobu. Klidně si nařiďte budíka. Pokud vás takováhle přesnost svazuje, stačí si říct, že ulehnete mezi 22. a 23. hodinou. 
  • Používejte postel jen ke spaní (a na sex). Nepracujte v ní, nevečeřte, nesledujte filmy (víkendy jsou výjimkou), nejlépe ji i denně ustelte, aby vás nelákalo do ní padnout se smartphonem v ruce hned, jak se „dovalíte“ z práce domů. 
  • Připravte i svou ložnici. Vyvětrejte, zatáhněte závěsy, nenechávejte kolem sebe „bordýlek“.
  • Od věci nejsou ani různé zklidňující čaje, meditativní hudba, bachovy esence... 
  • Jezte nejdéle dvě hodiny před ulehnutím, vyhněte se těžkým pokrmům. S alkoholem a cvičením také opatrně.  
  • Pokud to jen trochu jde, nenechávejte si práci na večer. Ty tam jsou doby studií, kdy byl člověk schopen přes noc sepsat seminární práci. Pokud nejste vysloveně založením sova, pak se na večerní produktivitu stejně nemůžete spolehnout. 
  • Finále severských detektivek a návykové seriály nechte raději na víkend. Znáte to... „ještě jednu kapitolu“, „ještě jeden díl“ a najednou je půlnoc pryč.