Při pohledu na Terezu Havrlandovou by si jeden myslel, že "jede" na litrech kávy. Jenže Terezy energie není způsobena kofeinem, nýbrž raw stravováním, o kterém se poprvé dozvěděla před patnácti lety v Americe. Její nadšení do raw nakonec přerostlo i do profesního života. Tereza založila firmu Lifefood, která vyrábí raw produkty a vyváží je do mnoha zemí světa. Jak náročné byly začátky podnikání? A proč nejsou všechny produkty na trhu s označením raw doopravdy raw? Nejen to prozradila Tereza v našem rozhovoru.
Promotion

Stravu založenou na konzumaci tepelně neupravovaných potravin lze jednoduše pojmenovat jako raw. Právě raw se stalo součástí života Terezy Havrlandové, která je majitelkou úspěšné firmy Lifefood. 

Kdy jste se poprvé seznámila s pojmem raw?

Bylo to v roce 2004 v Americe, kde jsem byla na návštěvě své sestry, která tam žije. V té době jsem řešila nějaké problémy, přibírala jsem, nedařilo se mi zhubnout, měla jsem špatnou pleť a také špatné trávení. Bylo mi dvaadvacet let a přišlo mi, že tohle není úplně v pořádku. Tenkrát, když jsem tam byla, mi sestra strčila do ruky knížku, která se jmenovala The Sunfood Diet. Otevřela jsem ji a zhltla asi za tři dny. Byla o raw stravě a vysvětlovala nejen, co to raw strava je, ale především, proč je. Mě myšlenka raw stravování úplně uchvátila, protože mi přišla naprosto logická. Říkala jsem si, proč mě nenapadlo dřív, že když se nebude vařit strava, tak bude výživnější a bude se snadněji trávit. Přes noc jsem zahodila maso, pečivo, mléčné produkty a řekla jsem si, že takhle chci žít.

Cítila jste na svém těle nějaké změny po přechodu na raw stravu?

Změny přišly poměrně rychle. Navíc já jsem do raw skočila opravdu po hlavě a změnu stravování jsem ještě podpořila různými očistnými kúrami a hladovkami. Už po třech měsících jsem cítila, že jsou věci jinak. Potrava se trávila lépe, začala jsem hubnout, pleť se vylepšila.

Jaké byly reakce okolí na váš nový způsob stravování?

Já jsem nikdy neřešila, co si o mně kdo myslí. Spíše jsem řešila, jestli je tady někdo, kdo raw přístup zná, a zda máme v Česku suroviny, ze kterých lze raw pokrmy připravovat. Vlastně jsem zjistila, že moc toho tady není.

Popište, jak vypadá typický raw jídelníček. Mnoho lidí se domnívá, že se skládá pouze ze syrové zeleniny.

Není to určitě jenom o syrové zelenině. Zároveň je ale těžké popsat typický jídelníček, protože každý si v raw stravě najde to svoje a dělá to trošku jinak. Myslím si, že čerstvá část, tedy zelenina a ovoce, by měla být základem, protože z ní člověk získá nejvíce živin. Samozřejmě ale lze syrovou zeleninu i ovoce přeměnit do mnoha jiných podob. Různorodé saláty, zálivky na saláty – koho by třeba napadlo, že výbornou zálivku vytvoříte z namočených pistácií, které rozmixujete s jahodami? Také se dají mixovat raw polévky, které můžete ohřát na 45 stupňů. Zároveň lze vytvořit produkty, které mají základ v semínkách a ořeších. Z nich můžete udělat skvělá hlavní jídla jako raw lasagne, raw pizzu nebo i raw dezerty.

Tereza Havrlandová

 

Řadu raw trvanlivých výrobků poskytuje vaše firma Lifefood. Co bylo impulsem k jejímu založení?

Raw stravování mě nadchlo natolik, že jsem chtěla, aby o něm věděli i ostatní. Protože, když dává smysl mně, tak musí dávat smysl i dalším lidem J. Zároveň v tom roce 2006, kdy jsem firmu zakládala, si mnoho lidí myslelo, že zdravé věci nejsou chutné. A mně na raw stravě právě nadchlo to, že je chutná, lze ji obměňovat a je kreativní. Nejdříve jsem si myslela, že založím restauraci, to jsem ale nakonec nechala plavat. Pak jsem začala dovážet raw produkty, které tady nebyly. Nešlo ale o hotové raw produkty, ale ingredience, ze kterých šlo raw pokrmy připravovat. Chyběla tady třeba spirulina, nepražené kakaové boby, mořské řasy atp., takže já jsem začala tyto suroviny dovážet, a to byl vlastně můj první rok v podnikání. Brzy jsem ale zjistila, že sice o suroviny zájem je, ale rozhodně nejde o věci, které by si lidé kupovali na denní bázi. Vlastně dostat k lidem informaci, že si raw suroviny mají koupit, se začalo zdát jako náročný úkol. Proč si má někdo koupit nepražené kakaové boby, vždyť je to hrozně hnusný a hořký.  A hlavně to není nic, co byste si koupili každý den a vzali s sebou do práce. Já jsem ale zase věděla, co všechno dobrého lze z raw surovin připravit. Vzala jsem semínka s pohankou, přidala bylinky, směs namočila, spojila, rozmazala, usušila a měla jsem sušenku.  To už je něco, co můžete lidem nabídnout a dát jim ochutnat. Hlavně je to něco, co vydrží a zároveň jde o produkt, který si lidé mohou koupit. Co si budeme povídat, lidé nemají čas si tyto recepty připravovat, a tak jsem dospěla k závěru, že chci raw produkty vyrábět a prodávat.

Nepřemýšlela jste o tom, že je budete „pouze“ dovážet?

Dovážet raw produkty se ukázalo jako nesmyslný. V té době existovalo v USA pár malých firmiček, které raw produkty prodávaly do místních obchůdků. Nedávalo smysl to dovážet, a navíc by výsledná cena byla astronomická. Rozhodla jsem se tedy, že raw produkty budu sama vyrábět. Nejdříve jsem zkoušela variantu, že mi je bude vyrábět nějaká existující firma, které bych přivezla suroviny, ukázala postup a dala obaly. To se ale neukázalo jako správná cesta, a tak jsem si založila vlastní firmu.

Jaké byly začátky? Kolik vás na rozjezd firmy bylo?

Nejdříve jsem hledala provozovnu a našla jsem starou pekárnu v Žitné ulici. Za odstupné jsem si převzala nájemní smlouvu a začala s výrobou. Tam mi zbyli dva zaměstnanci z předchozí pekárny, které jsem si převzala a s jednou známou jsem se domluvila, že do toho půjde se mnou a pomůže mi s recepturami a výrobou. Ještě mi pomáhal jeden kamarád s technikou, protože tam stály staré pece a já jsem produkty potřebovala sušit, takže bylo potřeba pece poupravit, aby jely na 45 stupňů. V začátcích výroby nás bylo tedy pět.

A kolik je vás nyní?

Sto.

Jak dlouho trvalo, než se firma dostala do zelených čísel?

Trvalo to krušných pět let. Začátek výroby rozjel náročné období, během kterého jsem se na dva roky nehnula z Prahy. Navíc jsem měla problém s penězi. Potřebovala jsem nabrat více lidí, protože jsem si ještě otevřela fresh bar na Flóře, kde jsme prodávali čerstvé věci. Nabrala jsem další zaměstnance, bylo nás už zhruba dvacet, ale obrat tomu neodpovídal. Postupem času jsem zjišťovala, že zaměstnance nemám z čeho platit. Byla to taková divočina. Tohle období trvalo zhruba dva roky, než se věci trošku změnily.

Co se přesně stalo?

V roce 2008 jsem na zahraničním veletrhu našla zahraničního zákazníka. Šlo o firmu, která s raw produkty už obchodovala v Německu a dovážela je z Ameriky. Byli úplně nadšení z toho, že někdo vyrábí raw produkty v Evropě. Díky tomu jsem pochopila, že musíme do zahraničí, protože český trh ještě nebyl na raw produkty dostatečně vyspělý. Čísla v Česku se sice zvedala, ale bylo to hodně pomalé a zároveň se zvedaly naše provozní náklady. Když nám v roce 2009 nám končila smlouva na fresh bar, rozhodli jsme se, že ji neprodloužíme a budeme se soustředit na produkty, které se dají vyvážet - na krekry, tyčinky a čokolády. Jednoduše řečeno na věci, které mají minimálně pět měsíců trvanlivost a můžeme je vyvézt do Německa. V roce 2009 jsme vstoupili na německý trh, kde jsem si našla společníka. Myslím, že až v roce 2011, tedy pět let od zahájení výroby, jsem si oddechla, protože peníze na výplaty byly a splatily jsme všechny dluhy. Od té doby firma funguje dobře. 

Co bylo vaším hnacím motorem v těch krušných dobách?

Hlavně to, že jsem to nemohla vzdát. Udělala jsem si velké dluhy, a tak nezbývalo nic jiného, než pokračovat. Neměla jsem na vybranou.

Dnes je Lifefood etablovanou značkou na trhu. Měla na začátku nějakou konkurenci?

My jsme byli s raw produkty první nejen v Čechách, ale i v Evropě, a tak trochu jsme vyšlapali cestu raw trendu. Pojem raw začal být známý až okolo roku 2012, do té doby jsme výrobky neprodávali s označením raw, neříkali jsme – kupte si to, protože je to raw. Spíše jsme poukazovali na to, že jsou naše výrobky bezlepkové, bio, bez přidaného cukru, veganské, bez éček, bez živočišných tuků, a zároveň jsou vyrobeny při nízké teplotě, což znamená, že všechny výživné látky jsou zachovány. Tímto způsobem jsme edukovali spotřebitele. Až po pěti, šesti letech jsme na obal připojili pojem raw, tedy v době, kdy už byl trochu známý. Tímto způsobem jsme vyšlapávali cestičku ostatním.

Pak se ale z raw stal celosvětový trend.

Ano, profláklo se to ve společnosti a začali jsme zjišťovat, že už nemusíme vysvětlovat, co raw znamená. Lidé sami přicházeli, že hledají raw produkty. Na začátku raw trendu tady moc firem nebylo, o tři roky později se začaly vynořovat jako houby po dešti. Složité je to především z toho důvodu, že většina firem to vnímá čistě jako komerční projekt.

Jak to myslíte?

Spousta z nich ani neví, co to raw znamená. Například vyrobili stejnou tyčinku jako my, což znamená, že vyrobili tyčinku z datlí, sušeného ovoce a oříšků. Jde tedy o produkt ze stejných surovin, vypadá podobně, a tak mu dali označení raw. Jenže realita je taková, že ingredience jako datle, para ořechy atd. se standardně vyrábí při vysoké teplotě. Při louskání většiny ořechů se používá dvě stě stupňová pára, a to z toho důvodu, aby šly louskat strojově. Jakmile vyrobíte, byť za studena, produkt, jehož ingredience prošly vysokými teplotami, přijdete o všechny benefity raw stravy. Takové produkty jsou mnohdy i plné toxických látek, takže za mě nemají nést označení raw.

Takže není raw jako raw. Předpokládám, že výrobky, které nejsou zcela raw, jsou levnější.

Ano, jsou levnější, ale my s nimi rozhodně nehodláme vést cenovou válku. Naše produkty mají hodnotu, a tak je jenom potřeba, abychom lidem vysvětlili, proč je lepší si koupit náš výrobek namísto levnějšího. Naše produkty nesou označení Really raw, což je zárukou toho, že všechny použité suroviny byly zpracovány raw - tedy šetrně při nízké teplotě. 

Jak se v tom má člověk vyznat? Pomůže luštit obaly?

Na obal se toho bohužel moc nevejde. My tam dáváme označení Really raw a na našem webu vysvětlujeme, co to Really raw znamená. Bohužel mnoho lidí obaly ani nečte. Určitě ale lidé mohou napsat konkrétnímu výrobci a zeptat se ho, zda může garantovat, že všechny použité suroviny jsou doopravdy raw. To už zkoušelo několik mých známých a ve většině případů se dočkali vyhýbavé odpovědi.

Aktuálně probíhá v rámci firmy Lifefood velká crowfundingová kampaň Fundlift. Proč jste se rozhodli pro tento krok?

Jako každá firma v nějaké fázi vývoje potřebujeme financování dalšího rozvoje. Často se má za to, že crowfunding je jenom pro start-upy. Mnoho lidí se domnívá, že větší firmy tento způsob investic nepotřebují, což vůbec není pravda. Velké firmy se ale většinou baví s investičními fondy nebo finančními institucemi. Tohle jsme nechtěli, protože jsme si přáli, aby firma zůstala lidská. V momentě, kdy do firmy vstoupí velcí investoři, není kvalita na prvním místě. Spíše jde o byznys.

Tereza Havrlandová

Můžu se stát investorem klidně i já?

Investovat může doopravdy každý, a to od 5 000 Kč. Není to jako Hit Hit kampaně, kde lze investovat třeba už od stovky. Rozdíl je také v tom, že v Hit Hit kampaních se stáváte dárcem a zpátky nedostanete nic. Kdežto v naší kampani na Fundliftu se stanete investorem, a to znamená, že se stáváte majitelem obchodního podílu, společníkem.

Co dalšího investor získá?

Tak samozřejmě podíl na zisku, a to ve chvíli, kdy firma generuje zisk a rozděluje ho. Pak z toho má hodnotu v podobě obchodního podílu, který může kdykoliv prodat. Když se firmě bude dařit dobře, bude mít podíl vyšší ocenění, a lze ho prodat se ziskem. V případě, že by došlo k nucenému odkupu, což se za určitých velmi specificky stanovených podmínek může stát, tak je minimální garantovaný výnos 8 %, což je pořád poměrně zajímavá investice. Také je důležité zmínit, že se investor stává společníkem, a tím pádem se může určitým způsobem podílet na chodu firmy, účastnit se valných hromad a také získává všechna další práva, která společníkům dává zákon.

Pro koho může být investice do Lifefood zajímavá?

Myslím si, že může být zajímavá nejen pro lidi, kteří se zajímají o raw, ale pro kohokoliv, komu jsou blízké hodnoty, které reprezentujeme. Především jde o veganství a enviromentalitu. Pak jsou další hodnoty, jako je například etické podnikání. Jsme součástí spolku Slušná firma, které vzniklo s myšlenkou, že podnikat lze i eticky. Také si hlídáme vztahy s dodavateli, chceme nakupovat na přímo od farmářů a znát jejich příběhy, ať už jsou z Čech nebo ze zemí třetího světa. Samozřejmě je pro nás důležitý i vztah k zaměstnancům, snažíme se, aby u nás fungovala tzv. svoboda v práci. A eticky se chováme i k zákazníkům, protože vyrábíme produkt, který nelže. Chceme jít proti proudu a ukazovat, že to jde trošku jinak. Věříme, že právě i tyto hodnoty mohou být v dnešní době pro mnohé lidi natolik zajímavé, aby chtěli do firmy vstoupit jako společníci.

K čemu vybrané peníze poslouží?

Náš plán je pořizovat nové technologie. Trh se samozřejmě mění a vyvíjí, a tak je potřeba na něj reagovat. Chceme rozšiřovat produktové řady a zvyšovat efektivitu a kapacitu. Takže plán je pořídit stroje, které by nám umožnily tyto věci dělat. Dále se chceme rozvinout a vylepšit marketing v zemích, které jsou pro nás stěžejní, což je Česká republika, Německo, Itálie a země Beneluxu.

Jaký je váš nejoblíbenější Lifefood produkt?

Je jich spousta. Můj evergreen je ale tyčinka Lifebar chocolate, která vždycky zafunguje a je výborná. Záleží ale i na období, třeba když jsme měli nové krekry Zelňáky, z kysaného zelí, tak ty jsem opravdu jedla každý den. Chutě se vyvíjí a já se vždycky pro něco nadchnu.

A z druhé strany. Jaký je nejprodávanější výrobek?

Také Lifebar chocolate J. To je historicky náš nejprodávanější produkt.

Co byste doporučila někomu, kdo se chce v raw zorientovat. Existují nějaké srozumitelné knížky?

Záleží na tom, jestli člověk umí anglicky, protože mnoho výborných knížek je pouze v angličtině. Určitě ale doporučuji kuchařky! Mnoho lidí napsalo skvělé raw kuchařky, ať už čistě na dezerty nebo na celou škálu ostatních jídel. Dobře to dělají Třešňákovi z Vařit či nevařit, kteří mají jak knížky, tak pořádají kurzy a workshopy. Také je dobré číst různé studie na toto téma.

ČTĚTE TAKÉ: Dobroty ve znamení RAW

Promotion