Milé čtenářky a čtenáři, každou neděli budete na tomto místě nacházet moje postřehy o jídle. Radost ze života je jako mozaika, do které patří jídlo stejně jako procházky po lese nebo posezení s kamarády u skleničky. Když s láskou skládáte sklíčko ke sklíčku, je vám krásně. Každou neděli přidám do mozaiky další barvu, ať už je to zajímavé jídlo, nová hospůdka u řeky, a nebo obchod kde jsem koupila nečekanou lahůdku. Dobrou chuť!
Košíček pro koledníky připravuji u nás na vsi už skoro dvacet let, a tak se považuji za zkušenou pamětnici, která může sledovat trendy. A právě v tom, které dobroty jsou mezi dětmi ze sousedství zrovna v kurzu, jsem vypozorovala velkou změnu. Z našich dětí se stávají gurmáni. Je to trošku škoda, protože už se nedají opít rohlíkem (zatímco jejich doprovázející tatínkové se zaplaťpánbu stále dají opít slivovicí). Ale na druhou stranu - mám z nich radost. Posuďte sami:
Před lety se můj košíček pro koledníky skládal ze čtyř složek: první byla barvená vařená vajíčka. Těch bylo nejvíc a šly nejvíc na odbyt, protože děti to cítily trochu jako svou morální povinnost, neodejít bez vajíčka. Druhou složkou byly jidášky, které jsem ale pekla den předem a tak druhý den ráno už nebyly tak čerstvé. Občas jsem zvažovala, jestli si nepřivstat v pět ráno a nepodávat jidášky „ještě teplé“, ale tak obětavá jsem nakonec nikdy nebyla.
A potom kupované čokolády. Čokoládová vajíčka všech barev a druhů, s náplněmi i bez, za levné peníze a s celými... 12% čokolády... Děti se nejvíc vrhaly právě po nich. Nevadí, že ta věc nebyla k jídlu a už vůbec ne zdravá - prostě se to lesklo a bylo to sladké, šup s tím do košíku.
Ale postupem let se chutě dětí změnily. V poslední době zůstávají komerční vajíčka nedotčená v košíku, a děti na mou pobídku, ať si vezmou, houfně odpovídají „ne, to já nejím“! Je to šok, který přičítám zodpovědnosti nás maminek, které už víme něco o čokoládě, a tak jsme dětem vysvětlily že tudy cesta nevede. A tak si děťátka berou slepičí vajíčka, natvrdlé jidášky, a pokud se prásknu přes kapsu a koupím vajíčka která vypadají decentně a jsou od nějaké značky, proslulé kvalitou čokolády, tak sáhnou i po nich.
A tak jsem přešla na vajíčka perníková a linecká. Úspěch je velký. Perníková vajíčka vyrábím už měsíc předem, aby se do velikonoc stihla odležet, a ta linecká je nejlepší vyrobit také s předstihem. Týden předem upečete, na Bílou sobotu slepujete, pak je v klidu odložíte do krabice a v pondělí ráno jen narovnáte do košíku. Malí gurmáni se na ně slétají jako supi (no dobře, jako holoubci), a spokojení jsme všichni. Recept najdete v dubnové Marianne.
Přeji vám krásné Velikonoce, a ať naši koledníci nezmrznou v závějích!
Co chtějí muži od žen a ženy od mužů? Terapeuti Michal a Michaela Bartošovi vysvětlují, proč si často ubližujeme
