Zimní spánek v přírodě: Co se děje s rostlinami a zvířaty během mrazivých měsíců

Někdo ji nemá rád, ale zima je pro cyklické přežívání přírody důležitá, a má-li splnit všechny úkoly, musí být i studená. Navíc každý druh, rostlin i živočichů, je přizpůsoben klimatu, které mu svědčí. „Kokosové palmy žádají stálé tropické teploty a v mraze chřadnou, hynou, to naše domácí listnaté stromy nesnesou vegetační období bez zimní přestávky,“ uvádí Peter Wohl-leben v knize Tajná síť přírody.

Mohlo by se vám líbit

Zimní příroda: Pod bílou peřinou aneb Jak si užít zimu v lese

Nevítané falešné jaro

Veškeré organismy se na podmínky přicházející zimy – je-li taková, jaká má být – dokážou adaptovat. Jak poznají, že dojde ke střídání ročních období? Ukazatelé jsou dva: délka slunečního svitu a teplota. Zvířatům i rostlinám tikají biologické hodiny, díky nimž umí zaznamenat zkracující se dny a vrhnout se do příprav na zimní spánek či alespoň na období „ledového“ klidu. „Řada rostlin je na mráz přizpůsobena a jeho absence, tedy nebývale vysoké teploty, mohou vést k ‚falešnému jaru‘, to jest stavu, kdy rostliny začnou explozivně pučet a růst, aby pak při teplotním výkyvu směrem dolů zase zmrzly. To bylo možné pozorovat v pár minulých letech. Bez řádné synchronizace, to znamená teplot, délky dne a v případě rostlin i výskytu opylovačů, rostlina buď vůbec nevykvete, nebo vykvete, ale nezaplodí. Navíc se vysílí a zhorší se její zdravotní stav. Pro řadu rostlin je klíčové, aby semena prošla mrazem, a tím vyklíčila, říká se tomu stratifikace,“ vysvětluje Marco Stella, zahrádkář, antropolog a historik přírodních věd. Dospělé stromy mohou kvůli falešnému jarnímu bubnování přijít o listy, květy a i jejich úroda má pro danou sezonu stopku.

Mohlo by se vám líbit

Kvíz: Víte, kde se nachází nejznámější a často historicky hodnotné české horské boudy?

O slovo se hlásí škůdci

Vládne-li zima jen dle kalendáře a venku je jaro, znamená to uvítání řady nepůvodních druhů rostlin i živočichů. Mezi nimi se může vetřít i dost škůdců, s nimiž by si mráz jinak poradil. To stvrzuje Marco Stella: „Z hlediska výskytu škůdců a invazivních druhů je důležité říct, že právě teplé zimy, mnohem více než horká léta, otevírají dveře pro nové, potenciálně nebezpečné druhy, jako je například u nás rozšíření plzáka španělského.“ Za co sníh velebit? „Jeho pokrývka je důležitá z několika důvodů. Funguje jako pomyslná ‚duchna‘, tepelná a vlhkostní izolace, která v půdě pod sněhem udržuje přijatelné mikroklima prospěšné, až nezbytné pro řadu organismů zůstávajících aktivní i přes zimu. Jde také o nenahraditelný typ srážek, který saturuje půdu vodou v době, kdy si ji nemohou vzít rostliny. Sytí nižší vrstvy půdy i podzemní zdroje vody, zejména když taje postupně. Ne najednou za málo dnů či hodin, jak bylo vidět letos na řadě míst. A konečně, vzhledem ke své barvě odráží množství energie dopadající ze slunce, čímž chrání půdu – tmavou, tedy sluneční energii pohlcující – před přehříváním a zejména vysoušením. Řada rostlin snáší mráz, ale v případě zimy bez sněhu uschne,“ míní odborník. A fauna? Tepelnou ochranu může jistým druhům dát padlé listí. Z jeho hromad jásá zejména ježek, který se snaží na podzim vykrmit, nahromadit energii k přežití a do spánku upadá ukrytý v lupení.

Když jdou listnáče donaha

Listí se na zemi objeví díky taktice stromů, jíž se vyrovnávají s přišedší zimou. Jdou donaha! Než se obnaží, má slovo hra barev coby důsledek rozkladu zeleného barviva v listech a toho, že jeho součásti (organické látky jako cukry, aminokyseliny) se volně stahují z listů do kořene. Zůstanou jen barviva zajišťující ohnivé koruny stromů. Z listí na stromech lze určit, jaká zima bude. Čím později dochází k jeho žloutnutí a červenání (odumírání chlorofylu), tím víc se dá čekat ta tuhá. Dokud jsou listy zelené, strom hromadí zásoby do kořenů, aby měl energii přežít zimu. Moment, kdy listí mění barvu a opadává, je signál, že strom už zásobní látky má. Jsou druhy stromů, které se (kromě modřínů) na zimu „nesvlékají“ a listy (jehličky) si nechají. Buňky jehličnanů se plní šťávou bohatou na cukry, ta pomáhá přečkat zimu, mrazy. Ale i smrkům, borovicím jehličí občas opadá. Na zimu se zbavují toho nejstaršího. „Smrky a spol. si nechají většinu jehličí na větvích, jen ho zazimují na ochranu před mrazem, aby za nízkých teplot nepomrzlo. Jak přijdou první teplé dny, mohou se pustit do tvorby cukru, aniž musí řešit náročné rašení,“ uvádí německý lesník Peter Wohlleben.

Mohlo by se vám líbit

Zahradní trendy 2025 z pohledu Ferdinanda Lefflera: Zahrada jako místo setkávání generací i podpora lidského zdraví

Článek vyšel pod původním titulkem Zdánlivé zimní lenošení v časopise Marianne Venkov & styl číslo 12/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.