„Jsem v práci osamělý, tak jsem potřeboval změnu,“ říká hvězda internetu TMBK, který nás pozval na exkluzivní návštěvu

V jakém prostoru se nacházíme a k čemu má sloužit?

Jsme v mé zbrusu nové kanceláři, takže má sloužit především na práci v klidu, a taky pro různá setkávání.

Kde vznikla potřeba mít vlastní pracovnu?

Bylo to v mé hlavě. Pracuji buď sám doma nebo v kavárnách, tak mi po čase došlo, že by bylo fajn mít nějaké místo, kde bych se občas mohl potkat i s nějakými lidmi, domluvit si schůzky a měl tu veškeré pohodlí a komfort.

Co měl prostor všechno splňovat?

Hlavně abych se tu cítil dobře a měl jsem tu všechny věci, co mám rád a co potřebuji ke všednímu pracovnímu dni. Je tu velká sedačka, pracovní stoly, televize, mám tu taky schovaný PlayStation, různé vychytávky, dobré ozvučení, knihy a zkrátka věci, co mám rád.

Interiér má industriální charakter, je vám tento styl blízký?

Vždycky jsem spíš inklinoval k jednoduchosti a modernímu pojetí, takže ano.

S interiérem vám pomáhalo Bonami návrh interiéru, jak spolupráce probíhala?

Bylo to úplně v pohodě. Jsem na všechno celkem lempl, takže když jsem za nimi s touto nabídkou přišel a oni na to kývli, měl jsem radost. Nemusel jsem se téměř o nic starat.

Pusťte si dlouhý video rozhovor, projděte se s námi virtuálně celým prostorem a pečlivě prostudujte veškeré návrhy a moadboardy!

Jsou tu i vaše osobní věci, co jste si přestěhoval jako první?

Určitě to byli moji legendární trpaslíci, obrazy, domácí kino od firmy Voix. Miluju sledování filmů a tenhle prostor je na to ideální.

Jak bojujete s prokrastinací, když tu máte tak skvělé vybavení?

Teď to bude trochu těžší. Ale na druhou stranu při mé práci je odpočinek docela nutnost, jinak by se člověk zbláznil. Nedá se pořád soustředit jen na politiku a aktuální dění. Takže si dávám nucené pauzy na odreagování.

Když se vrátíme na začátek vaší práce, počítal jste s tím, že satirické koláže vás jednou budou živit?

To určitě ne. Ale historie toho, co dělám sahá až někdy na základní školu, kdy jsem trávil čas tím, že jsem po třídě posílal kreslené vtipy. Na střední jsem studoval fotku a tam jsem se naučil pracovat s Photoshopem. To už byl jen krůček k tomu, že jsem si vystačil bez foťáku jen s grafickým programem.

Jak je podle vás těžké dělat v Čechách dobrou satiru?

Tady se to dělá prakticky samo, takže vcelku lehký. Ale to nemůžu úplně říkat, aby to nedělal každý. Já sice zdánlivě dělám pořád to stejné, ale děje se něco jiného. Díky tomu asi měl tento formát šanci přežít tak dlouho.

Dnes už pracujete pro významné mediální domy, změnila se nějak vaše situace, nebo máte pořád volnost?

Mám štěstí v tom, že mi do práce nikdo nemluví, nedostávám žádná zadání a mám absolutní tvůrčí svobodu.

Měl jste někdy tvůrčí krizi?

No jéje. Někdy nejsem schopný dva dny nic udělat a pak zase naopak. Hodně to ale souvisí s tím, co se aktuálně děje, nebo spíš neděje. Naštěstí to druhé je spíš výjimečně.

Je něco, z čeho byste si legraci nedělal?

Asi v základních mezích lidskosti. Rozhodně nebudu parodovat nějaké tragédie.