V domě z konce 19. století vznikl interiér, který přirozeně propojuje secesní detaily s požadavky současného bydlení. Nové vybavení pracuje s respektem k původní architektuře, aniž by narušilo její charakter. Díky promyšlenému světlu, decentním barvám a výhledu nad střechami působí byt jako přirozeně vyvážené spojení historického domu a současného designu.
Za vysokými dveřmi s mosaznou klikou se otevírá svět, kde se minulost potkává s přítomností v harmonii a světle. Byt v nejvyšším patře starého městského domu z konce 19. století si zachoval svůj charakter – tři metry vysoké stropy se štukovou výzdobou, hluboké okenní niky, parketová prkna s patinou i původní obložení dveří. Vzdušnost prostoru podtrhuje světlo, které proudí skrze vysoká okna a mění atmosféru během dne. Kuchyň s bistro nádechem kombinuje bílé kachličky a prkennou podlahu, jídelní kout u okna přirozeně navazuje na obytný prostor. Stěny v jemných modrošedých tónech vytvářejí klidné pozadí, proti němuž vynikají klasické profily lišt a jednoduchý, promyšlený nábytek.
Přes dvojité dveře se vstupuje do obývacího pokoje, který působí jako srdce celého bytu – otevřený, útulný, s výhledem do koruny stromů a nad střechy města. Na balkoně, orientovaném na jihovýchod, se v létě rozvíjí další „pokoj“ – s místem na snídani, květináči a výhledem do nebe. V ložnici panuje úplně jiná nálada: sytě modré stěny tlumí světlo, dřevěná podlaha hřeje a skříně skryté za posuvnými dveřmi dávají místu čistotu. Všechno tu působí klidně, vyváženě a opravdově – jako domov, který vznikl z respektu k minulosti a z pochopení, že krása spočívá v detailech.
