Majitel původně uvažoval hlavně o modernizaci interiéru. Rekonstrukce ale nakonec změnila mnohem víc než jen vzhled. Architekti odstranili příčky, přesunuli kuchyň a vytvořili domov, který se přizpůsobuje každodennímu životu svého obyvatele. Industriální materiály přitom nepůsobí chladně. Naopak vytvářejí osobitý prostor plný světla, hudby a společných setkání.
Některé rekonstrukce se snaží zachovat co nejvíce z původního uspořádání. V tomto šedesátimetrovém bytě v brazilském São Paulu se architekti ze studia SOEK Architecture vydali opačnou cestou. Mladý podnikatel, který miluje vaření, hudbu a časté návštěvy přátel, nepotřeboval další uzavřené pokoje. Mnohem víc toužil po otevřeném prostoru, kde bude možné žít bez zbytečných bariér. Právě tomu podřídili celý návrh.
První zásah byl zároveň tím nejodvážnějším. Architekti odstranili několik příček, které byt opticky rozdělovaly na malé místnosti. Původní kuchyň úplně zmizela a na jejím místě vznikla televizní stěna. Jeden z pokojů se stal součástí obývacího prostoru, takže místo několika menších místností vznikla jediná velká společenská zóna. Byt díky tomu působí mnohem větší, než napovídá jeho skutečná výměra 60 metrů čtverečních. Od začátku bylo jasné, že hlavním centrem bude obývací část propojená s kuchyní. Nejde jen o místo, kde se odpočívá po práci. Slouží také k vaření, poslechu hudby a dlouhým večerům s přáteli. Místo množství menších pokojů vznikl prostor, který se přirozeně přizpůsobuje různým situacím.
Beton, ocel a měď překvapivě nepůsobí chladně
Interiér stojí na industriální estetice, která odráží osobnost majitele. Dominují pohledový beton, kovové prvky, drátosklo a rezavě patinovaná ocel. Přesto byt nepůsobí tvrdě ani neútulně. Jedním z nejvýraznějších prvků je velký panel z patinované oceli, za kterým se nenápadně ukrývají dveře do ložnice i koupelny. Architekti spolu s výrobcem dlouho hledali správnou míru oxidace, aby materiál získal přirozenou kresbu a nepůsobil uměle.
Nábytek vznikl přímo na stavbě
Mnoho vybavení nevzniklo v truhlářské dílně, ale přímo během rekonstrukce. Betonová televizní sestava, kuchyňská pracovní deska i police byly odlity na místě. Díky tomu dokonale navazují na architekturu bytu a působí, jako by byly jeho pevnou součástí. Zajímavým detailem je také drátosklo použité v policích. Propouští denní světlo do kuchyně, zároveň ale částečně zakrývá jejich obsah. Interiér tak zůstává světlý, aniž by působil přeplněně. Ani venkovní prostor nezůstal bez pozornosti. Podlahu balkonu pokrývá tradiční portugalská mozaiková dlažba, známá z ulic brazilských měst.
Vedle betonu a oceli se objevují i drobné měděné detaily, například v koupelně. Nepřitahují na sebe zbytečně pozornost, ale dodávají interiéru teplejší tón. Celá paleta materiálů je poměrně úsporná. Díky tomu jednotlivé prvky nepůsobí jako náhodná směs, ale vytvářejí promyšlený celek.
