Když člověk hledá domov, často spoléhá na pocit. Tady ho mladí majitelé ucítili okamžitě.
Stačila jediná fotografie řadového domu z osmdesátých let. Strohá, přímá linie pultové střechy, elegantní prosklený vstup a jednoduchá fasáda je zaujaly natolik, že si domluvili prohlídku.
Chtěli se „jen podívat“, ale jakmile vstoupili dovnitř, pochybnosti zmizely. „Tohle je sen,“ napadlo je oba téměř současně.
Původně hledali menší dům v okolí Brna o velikosti maximálně 4+1, ideálně bez nutnosti zásadních oprav. Kostka ale nabízela dvojnásobek. Dispozici 7+1, 200 metrů čtverečních obytné plochy a k tomu stovku metrů suterénu a také spoustu práce.
Na zahradě stál skleník a zahradní domek, kterému říkají s úsměvem „minikostka“, protože působí jako malá verze samotného domu. Když se jich realitní makléřka zeptala, jak se v domě cítí, odpověděli bez váhání: „Jako doma.“ Od té chvíle nebylo cesty zpět.
Dům byl zkolaudovaný v roce 1980 a nesl si všechny známky své doby: původní rozvody, starý kotel, zastaralé radiátory i drobné praskliny v omítce.
První na řadu přišly technické věci jako výměna kotle, nová střecha, oprava lodžie. Na tři roky se práce pozastavily, ale pak se pustili do kompletní rekonstrukce interiéru.
Okna, stropy, odpady, podlahy, omítky, koupelny, kuchyně, to všechno dostalo nový život.
Dům se přitom neproměnil ve sterilní novostavbu, ale v prostor, který dál ctí své kořeny. V bývalé kuchyni dnes stojí malá průchozí místnost se dvěma křesly, které majitelé přezdívají „kafeplac“. Odtud je vidět až do obývacího pokoje, kdysi nazývaného „parádní pokoj“. Čas se v něm zastavil, dokud z něj neubralo několik metrů nově vzniklé koupelně se skleněnými luxfery.
Rekonstrukci zvládli bez architekta, jen s pomocí několika šikovných řemeslníků.
Sami si navrhovali rozmístění místností, vybírali materiály i barvy. Jejich styl by se dal popsat jako propojení starého s novým, minimalistický, ale s duší.
Inspirují se funkcionalismem, bauhausem i estetikou mid-century modern, ale vždy zůstávají věrní československému rukopisu osmdesátých let. Dřevo, kov, sklo, materiály, které dům už dávno znal, jen dostaly novou energii.
Na domě je znát, že ho majitelé netvoří z nutnosti, ale z lásky. Obnovili původní parkety, vrátili do interiéru luxfery, nechali si vyrobit koupelnovou skříňku podle vlastního návrhu a vytvořili výstup na terasu z místa, kde původně bývalo obyčejné okno. Všechno s jediným cílem, aby dům dýchal stejně jako oni. Občas se smějí, že si s domem vybrali víc práce, než plánovali, ale nikdy by neměnili.
Kostka je podle mladých manželů ideálním domem pro klidný život, ale i pro kreativní duši. Každý rok tu něco přibude. Nová část zahrady, lepší osvětlení, drobný detail, který propojuje minulost s přítomností.
