Česká architektka navrhla v kostarické džungli dvě vily z hlíny, které přináší nekonečný výhled na Pacifický oceán, a přitom respektují okolní divočinu

Dagmar Štěpánová vystudovala Fakultu architektury na ČVUT v Praze. V roce 2015, po dvanácti letech praxe v oboru, založila vlastní studio Formafatal. Již v době studií si architektka oblíbila kulturu a architekturu Jižní a Střední Ameriky. V jejím profesním životě se jí splnil sen zakázkou Art Villas Costa Rica. Do Kostariky se nakonec Dagmar přestěhovala na trvalo a vedle vlastního projektu Achioté pracuje na několika dalších kostarických projektech – od rezidenčních vil až po yoga-retreat centrum. Projekt Achioté, který si dnes představíme je navržený s ohledem na udržitelnost a s respektem k okolnímu divokému prostředí. „Jedná se o vůbec první “rammed earth” realizaci na území Kostariky. Jílovitou půdu z výkopů stavby kompletně využili pro stavbu všech obvodových stěn, “ vysvětluje autorka projektu.  Na pozemku o rozloze 11 000 m² ve výšce 300 m nad mořem jsem v kopci zarostlé džunglí nedaleko Uvity navrhla 2 menší vily, které částečně levitují nad příkrým jižním svahem. Obě vily jsou určeny ke krátkodobým rekreačním pronájmům. Zastavěná plocha každé z nich je 90 m². „Mým záměrem bylo navrhnout udržitelné domy s biofilními interiéry, které budou sofistikovaně promyšlené a zároveň jejich tvarování bude silně minimalistické a čisté. Žádný zbytečný prvek navíc, ale také nic, co by chybělo. Architektura vil je záměrně svými štíhlými a ostrými linkami v kontrastu s bujnou tropickou vegetací, ale zvolené materiály a barevnost naopak s okolím dokonale splývají. Obě vily jsou po architektonické stránce stejné. Totožné jsou i materiály, dispoziční řešení, nebo orientace vůči světovým stranám. Liší se ale v interiéru, a to především svým barevným konceptem, který se propisuje částečně i do exteriérů. Architektonický návrh vychází z genia loci, orientace stavební parcely vůči nekonečnému výhledům na Pacifický oceán a z morfologie terénu. Barevný koncept interiérů reaguje na energie, které byly navnímané v místech vil ještě před jejich stavbou. Přestože jsou vily od sebe vzdálené pouhých 12 m, v každé jsou zřetelné jiné vibrace, které jsem nechala propsat do interiérů.“

Skromné pohodlí s dechberoucím výhledem

Od příjezdu jsou obě vily velmi nenápadné, působí skromně. Z bočních stran jsou lemované nově vysázenými tropickými rostlinami. Jakmile ale projdete skrz vilu, dál směrem k levitujícím terasám, už po pár krocích se začíná otevírat výhled na oceán a ocitnete se ve velkorysém prostoru hlavní ložnice s navazujícími terasami a přilehlým infinity ochlazovacím bazénkem. Jako byste se lusknutím prstu najednou ocitli v jiné vile, než do které jste vstoupili. „Surové pohledové materiály hliněných stěn a betonu doplňují přiznané ocelové HEB profily, kterými je podepřena betonová monolitická stropní deska. Průvlaky a věnec domu se propisují až v horním líci střechy, která je lemována dvojicí ocelových “U” profilů. Ty zároveň plní funkci atiky,“ vysvětluje architektka. „Všechny fasády orientované k nekonečnému výhledu na oceán jsou navržené z bezrámových skel. Profily posuvných i pevných části prosklených fasád jsou zapuštěné do drážek v betonové desce stropu. Stejně tak je řešeno osazení interiérových osvětlovacích lišt a na ně navazující lišta pro moskytiéru a závěsy kolem postele. Betonové desky podlah jsou opatřeny protiskluzovou strukturovanou cementovou stěrkou, která je v každé vile jinak probarvená. Zbylé interiérové stěny včetně betonového, na míru navrženého pevného nábytku, jsou také v povrchu cementových stěrek, zde už ale v hladké matné úpravě. Materiály jsem zvolila co nejodolnější s ohledem na kostarické klima a vysokou vlhkost. K realizaci hliněných “rammed earth” stěn přizvala zkušeného specialistu až z Brazílie, majitele firmy Terra Compacta, protože v Kostarice s touto stavební metodou doposud nikdo neměl žádné zkušenosti. Daniel Mantovani z Terra Compacta vyškolil několik místních řemeslníků a společně si mohou připsat své prvenství za realizaci rammed earth architektury na území Kostariky.“ Minimalistická architektura se propisuje také do interiérů, kde nejsou žádné dveře vyjma velkoformátového posuvného panelu v části sprchy a toalety. Ten plní zároveň funkci věšákové stěny s velkým zrcadlem. Zařízení a vybavení interiérů bylo z velké části navrženo a vyrobeno na míru. Kuchyňská linka, umyvadlo, police, solitérní noční stolky nebo lavička jsou vylité z betonu. „Inspirací pro některé betonové solitéry byla tvorba designérského Belgického studia Bram Vanderbeke, jejichž práci mám nesmírně ráda. Zbylý nábytek, svítidla, doplňky a umění bylo pečlivě vybíráno s ohledem na originalitu, často přímo od designérů napříč všemi kontinenty,“ uzavírá Dagmar Štěpánová.

O studiu

Architektka Dagmar Štěpánová je zakladatelkou a hlavní architektkou mezinárodně oceňovaného architektonického studia Formafatal. Studio založila v roce 2015 a  v současné době zaměstnává 11-ti členný tým. Své kanceláře má jak v Praze, tak v Kostarice, kam se přestěhovala a vedle své architektonické činnosti provozuje pronájmy exkluzivních vil v Kostarické džungli, kterých je spolu-investorkou. V roce 2020 se studio Formafatal stalo vítězem kategorie INTERIÉROVÝ DESIGNÉR ROKU 2020 v prestižní mezinárodní soutěži DEZEEN AWARDS 2020 a ve stejném roce získalo další prestižní vítězství v ARCHITIZER AWARDS 2020 za Atelier Villu Costa Rica. Další ocenění získalo za projekty Art Villas Costa Rica, vinný bar Autentista, noční klub Moon Club, soukromý byt Loft Hřebenky, nebo za argentinskou restauraci Gran Fierro. V současné době studio Formafatal pracuje na řadě komerčních a rezidenčních projektů nejen v České Republice, ale napříč světem.