Výstava Plody sváru v budově SNG v Bratislavě proměňuje galerijní prostor v silně imerzivní prostředí, kde textil funguje jako pojítko dějin, emocí i příběhů. Architektura výstavy Plody sváru pracuje s atmosférou, tichem a postupným odkrýváním témat osmanské přítomnosti ve střední Evropě.
Výstava Plody sváru – Obraz osmanské přítomnosti, realizovaná v roce 2024 v budově Slovenské národní galerie na Rázusově nábřeží v Bratislavě, představuje výjimečný příklad práce s veřejným interiérem jako nositelem silného kulturního a emocionálního sdělení. Architektonický návrh autorů Martina Lepeje, Petera Masára, Jany Benkové a Juraje Benka (BO s.r.o.) vychází z vědomí mimořádné různorodosti vystavované sbírky – od obrazů, grafik a knih až po textilie, zbraně či modely opevnění. „Vnímali jsme jako nezbytné vytvořit exponátům prostředí, které nebude galerijně homogenní, ale naopak podnětné a vrstevnaté,“ vysvětlují autoři. Klíčovým rozhodnutím se stala volba textilu jako hlavního sjednocujícího materiálu, který zde funguje nejen jako scénografický prvek, ale i jako kulturní médium schopné nést příběhy, významy a emoce. Dominantou výstavy je monumentální textilní instalace v atriu, zavěšená v celé výšce prostoru, která evokuje divadelní oponu a okamžitě vtahuje návštěvníka do specifické atmosféry výstavy.
Intimní prostor pro studium strategií boje a historických souvislostí
Postupem jednotlivými sály se práce s textilem proměňuje a reaguje na obsah expozice i charakter vystavovaných děl. „Pracovali jsme s imerzí, se zpomalením, s možností soustředění i fyzického prožitku materiálu,“ popisují autoři koncepci instalace. V SALA III se návštěvník ocitá v přítmí stanové architektury, která vytváří intimní prostor pro studium strategií boje a historických souvislostí, zatímco v SALA II dostává textilní sbírka prostor pro detailní vnímání a dokonce i haptickou zkušenost. SALA I pak funguje jako pinakotéka, kde se návštěvník pohybuje krajinou visících textilií, průhledů a zákoutí, které formují cestu expozicí. Textil zde slouží jako vodítko – mění svou hustotu, transparentnost i výraznost podle potřeby, nikdy však nekonkuruje samotným exponátům. Výsledkem je výstava, která dokazuje, že architektura výstavního prostoru může být samostatnou, citlivou a hluboce působivou vrstvou vyprávění, jež propojuje historii, materiál a současné vnímání prostoru.
Soutěž Interiér roku, kterou pořádá Institut bytového designu, každoročně oceňuje výjimečné soukromé i veřejné interiéry navržené českými a slovenskými architekty. Vítězové jedenáctého ročníku soutěže budou vyhlášeni na mezinárodním kongresu o bydlení Living forum, který proběhne 19 5. 2026 v pražském Doxu. Více se dozvíte na www.interierroku.cz. Časopis a webové stránky MARIANNE BYDLENÍ jsou mediálním partnerem soutěže.
