Jedinečný příběh mladé česko francouzské rodiny: Švýcarský život v jednu chvíli doslova nacpali do jedné dodávky a přestěhovali se do starého bytu v Praze
Většinu věcí, které tady vidíte, jsme měli. Kamarádi se nám smějí, že jsme jen přesunuli náš švýcarský byt do Prahy, a mají do velké míry pravdu.
Třeba obývací pokoj zůstal téměř beze změny. Sedačky Toga jsme si kupovali těsně před odjezdem. Pán se asi tenkrát rozváděl, a tak rozprodával domácnost za úplně směšnou cenu. Nějaká opotřebovanost je na nich už znát, přesto na ně nedáme dopustit.
Krátce poté, co jsme se přestěhovali, vypukl covid a musím říct, že mám ty dva roky v jakési mlze, podobně jako spousta známých, s kterými o tomto zvláštním období mluvíme. Mojí velkou pracovní motivací se stal dům, ve kterém žijeme. Říká se mu Malý Berlín a je to jedinečný obytný blok, který byl postavený ve 30. letech 20. století, zejména pro místní německojazyčnou komunitu.
Paradoxním štěstím domu je, že nebyl dlouhé roky téměř vůbec opravovaný, a tak jsou škody na původním exteriéru minimální. První velkou akcí byla výměna oken za repliky těch původních, a také fasáda.
Prakticky ke všem věcem doma máme nějakou vazbu, ať už se jedná o obrazy, nebo dekorační solitéry.
Přestože to tak nevypadá, tak ta oprýskaná štokrlata v kuchyni jsou možná největším uměleckým kouskem, který u nás najdete. Dostala jsem je ke svým třicetinám a pocházejí z pera finského designéra a architekta Alvara Aalta, jehož práce se mi moc líbí.
Dobový plakát v pracovně je absolutně srdcová záležitost. Je na něm totiž vyobrazené normandské městečko Grandcamp-Maisy, odkud pochází manželova rodina a my je tam pravidelně jezdíme navštěvovat. Vesnička se téměř nezměnila a vy se stále můžete projít po dřevěném mole, které vidíte na plakátě.
Prakticky ke všem věcem doma máme nějakou vazbu, ať už se jedná o obrazy, nebo dekorační solitéry.
Jedinečný příběh mladé česko francouzské rodiny: Švýcarský život v jednu chvíli doslova nacpali do jedné dodávky a přestěhovali se do starého bytu v Praze
Dobový plakát v pracovně je absolutně srdcová záležitost. Je na něm totiž vyobrazené normandské městečko Grandcamp-Maisy, odkud pochází manželova rodina a my je tam pravidelně jezdíme navštěvovat. Vesnička se téměř nezměnila a vy se stále můžete projít po dřevěném mole, které vidíte na plakátě.
Na vedlejší straně vidíte červený kamínek vsazený do kukátka dveří koupelny. Je průsvitný a ukazuje tak, kdy je obsazeno.
Za kuchyní je dokonce původní pokojík pro služku, který dnes využívám jako pracovnu nebo v něm necháváme přespat návštěvy. Z obýváku na mě můžete zazvonit do kuchyně speciálním zvonečkem, a já přiběhnu. Takové vychytávky už jsou v dnešních bytech vskutku raritou. Jejich „centrála“ je v kuchyni a podle toho, odkud se zvoní, ukáže se číslo místnosti.
Většinu nábytku jsme sehnali na velkém blešáku, který se v Lausanne koná každou poslední neděli v měsíci na hlavním náměstí.
Mojí velkou pracovní motivací se stal dům, ve kterém žijeme. Říká se mu Malý Berlín a je to jedinečný obytný blok, který byl postavený ve 30. letech 20. století, zejména pro místní německojazyčnou komunitu.
