Pojďte se s námi podívat do kouzelného Laponska, kde se lidem z rodinné manufaktury Pentik rodí pod rukama ta nejkrásnější keramika.
V továrně vás hned u vstupu vítají umělecká díla lokálních autorů.
Sdílený pracovní prostor je plný uměleckých instalací a prototypů z dílny Anu Pentik a jejích kolegů. Je přístupný celou pracovní dobu a všem bez rozdílu. Obzvlášť rušno tu bývá v době oběda, který si sem zaměstnanci mohou donést z nedaleké kantýny.
Také vnučka zakladatelů Anu a Topiho se aktivně zapojuje do firmy – nedávno přišla s návrhem originálních suvenýrů v podobě náušnic z keramické hlíny.
Keramickou hlínu si v Pentiku připravují sami z finského živce a křemene.
Výrobky jsou tvarovány v sádrových formách, na strojích nebo ručně.
Lepení oušek na hrníčky a uhlazování hran se v Pentiku provádí výlučně ručně.
Výroba části polotovarů je automatizovaná, aby zaměstnancům ulehčila práci. Na detaily a dekorování jsou ale stroje krátké.
Malba se ručně nanáší měkkými houbovými válečky přes šablonu – je třeba mít nacvičený grif, abyste glazuru nanesli rovnoměrně.
Kombinace více glazur je práce hodná mistra. Provedení musí být bez chybičky, po vypálení je vidět i sebemenší detail.
Keramička vynalezla unikátní technologii, jež umožňuje vyrábět také v malých sériích a počtech. V Pentiku tak mohou vznikat velké i limitované edice na jednom místě.
Od roku 1974, kdy byla továrna postavena, prošla její výrobou už celá řada forem a tvarů – průběžně se uskladňují a jsou k dispozici pro opětovné použití.
Oblíbený motiv finského národního zvířete – soba – se pravidelně objevuje na mnoha předmětech, výjimkou nejsou ani keramické dlaždice.
Anu Pentik miluje svou tvorbu, vstává každý den pravidelně v 5 ráno a už se nemůže dočkat až zaboří ruce do hlíny. V továrně má i speciální ateliér zaměřený na vývoj nových produktů a odstínů barev, do něhož jsem také mohla nahlédnout.
V Posiu se ručně vyrábí také svíčky úžasně individuálních tvarů. Barevný parafín je nalit do plastických forem, kde na ně už čeká knot, nechají se zatuhnout a poté se vyjímají.
Stačí odepnout pár pásků a pak se vrhnout do trhání – forma povolí a vydá překrásně tvarovanou svíčku.
Svíčky se vyrábí v imitaci kamene, růže nebo trsu trávy, s různými drážkami a v bohaté barevné škále.
Sama Anu Pentik nám ukázala něco ze své práce.
Základem při ruční malbě je volba jednoduchého motivu a lehkost v držení štětce. Anu to přirovnáná k japonské kaligrafii.
Obrysy pomohou naznačit linku motivu a připraví plochu pro nanášení barvy válečkem.
Váleček stačí jemně přiložit a keramiku s ním jen lehce pohladit. Glazura ulpí v tenké vrstvě a nevytvoří na něm nadbytečné hrboly.
Já jsem se k úkolu namalovat si vlastní vzor postavila po svém a zvolila jistotu – cákací techniku náhodné glazury. A jak to dopadlo? To se dozvíte už v příštím čísle Marianne Bydlení!
