Obec Štědrá je věrná svému názvu. Svým občanům roku 2011 zrušila poplatky a koupila místní zámek. Přesněji, zachránila ho pro ně i turisty před neprůhlednými zájmy podnikatelů. Byl po jejich dočasném držení zdevastován, teď ožívá. Stejně jako ves ležící 60 km od německých hranic.
„Rozmach jako za Ferdinanda Jakuba hraběte z Kokořova to není, ale snažíme se, aby Štědrá dál ožívala, krásněla,“ nadechuje se František Pánek, zdejší starosta. Ves, o níž je nejstarší záznam z roku 1239, zažila rozmach právě za zmíněného šlechtice v půli 18. století.„Doklady naznačují, že šlo už dříve o bohatou farnost sdružující sedm obcí. Taky tu stála záhy i škola,“ vrací se do minulosti první muž obce na Karlovarsku. Vsi, kde žilo převážně německé obyvatelstvo, což předjímá její osudy... Každopádně zámek Kokořovců s parkem byl naposledy držen rodem rytíře Menčíka–Zebinského. Jeho erb dál zdobí hlavní budovu zámku. Historických památek tu mají víc; v krajině křížky, sochy svatých, kapličky, roubenky... a zbytky původní opevněné tvrze. „Už se jedná jen o v terénu zvlněná místa zahrady domů č. 21, 39 a 45,“ podotýká Pánek s tím, že i tady s lidskými osudy hýbaly dějiny, nejvíc vznik republiky, druhá světová válka a následný odsun.
Ještě před koncem války měli ve Štědré pět tesařů, koláře, čtyři zedníky, kováře, dva obuvníky, tři pánské krejčí, dvě dámské krejčové, tři truhláře, dva klempíře, sedláře. Prosperovaly tři obchody, tři řeznictví a čtyři hostince. V přidruženém Brložci býval plný kostel, žilo tam 285 lidí. Dnes necelá padesátka, kostel se opravuje. Po válce zbylo ve Štědré deset lidí, kteří nešli do odsunu, a ti raději nevycházeli moc ven. „S minulostí nehnu. Nespravedlnost a bolest pro jedny, satisfakce pro druhé,“ krčí rameny sympatický muž. Po roce 1989 ve Štědré pořádali díky Jiřímu Chmátalovi srazy rodáků i starousedlíků, kdy se konala mše, posezení a hlavně Němci přispívali nejen na opravu kostela. „Smutné, že řada místních se bála návratu původních majitelů domů, a podle toho se mnozí chovali. Byli nahlodaní i různými politiky,“ připomíná šéf vsi. To minulo. Objevili se noví obyvatelé s vizemi do budoucna, trochu nová akční krev, zatím ale tvořící jen malé skupinky.
V roce 1992 objekt koupil ve výběrovém řízení za 6 milionů jistý český režisér, po něm se zjevil italský vizionář. Oba slibovali vsi zázraky a výsledek? Chátrající památka se začala rozpadat. Obec ji odkoupila a od roku 2011 opravuje. Do obnovy investovala přes 40 milionů Kč a pokračuje.„Je to větší sousto, ale stojí za pomoc. Jednak jsme tím získali místo na kulturní akce, i když zatím spíš venkovní a letní. Máme tak i obřadní místnost, dáváme lidem šanci novou část vidět... hlavně se daří obnovovat něco, co léta tvoří tvář vsi. Je její cennou součástí,“ uvažuje starosta, jemuž tato snaha dělá radost i vrásky, byť stavba získala ocenění Zachráněná památka v rámci soutěže Stavba roku Karlovarského kraje. Pravdou je, že ne všichni zdejší toto oslavují. „Nelze vyhovět všem a ves naší velikosti ani nemůže. Nicméně máme školu, školku, je tu obchod, hostinec, funguje pár spolků, pořádáme různé kulturní i sportovní akce, ledacos podpoříme, ale nelze lidem platit vývoz jímek, protože ves nemá kanalizaci!“ uvádí první muž Štědré s douškou, že není v silách obce ani řešit, kdo se sem nastěhuje. V čase socialismu tu fungovalo zemědělské družstvo, nyní za prací lidé dojíždějí hlavně do Toužimi či vzdálenější Plzně.„Na vsi se žije jinak, ale člověk pořád potřebuje příjemné místo, a to tu je! Krásná příroda, lesy, rybníky, čistý vzduch. Kdo chce, najde i lidi, kteří mu konvenují. Jen se musí rozhlédnout,“ uvádí starousedlík a celkem štědrý starosta.
Článek vyšel pod původním titulkem „Štědrá nejen na Vánoce...“ v časopise Marianne Venkov & styl číslo 12/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
