Už teď si ale všímám řady vašich osobních věcí...
Je to skutečně velmi osobní prostor. S mým čtyřletým vnoučkem si hrajeme, že je to kutloch jenom pro kluky. Minule jsme si tu pustili hudbu tak hlasitě, že málem popraskaly zdi.
Propagujete dechová cvičení a otužování, v čem vám pomáhají?
Určitě se cítím líp, zaháním tím neduhy spojené se stárnutím, ale také je to skvělé pro lepší koncentraci. Posiluji si tím imunitu a nejsem tolik nemocný. Je to pro mě určitý druh vystoupení z komfortní zóny, o které se snažím každý den. Takže mě to otužuje nejen fyzicky ale i psychicky.
Téma psychického zdraví často akcentujete, v jakém ohledu o psychiku pečujete?
Před mnoha lety jsem pochopil, že si sám nedokážu pomoct. Poznal jsem někoho, s kým bych rád zestárnul a nerad bych, aby mi žena po deseti letech zoufalého soužití řekla, že už to dál nejde vydržet. Šel jsem tedy k psychiatrovi a poprosil, aby se mnou k žití bylo. Spousta mužů se za to stydí, já se nestydím a propaguji, že nemocné může být tělo ale i duše. Když vás bolí žaludek, prášek si v klidu vezmete, ale když je vám blbě psychicky, je to stále bráno jinak. Není vůbec za co se stydět. Přesvědčil mě k tomu fakt, že jsem chtěl být dobrým partnerem a hrozně se mi ulevilo. Dnes už vím, že to bylo dobré rozhodnutí a měl jsem ho udělat klidně o deset let dřív.