Kdysi to bylo dvakrát týdně, dneska sotva jednou za měsíc. Ne, nejde o nový dietní plán ani fitness výzvu, ale o realitu českých ložnic. A zatímco Netflix běží naplno, konverzace o tělesných potřebách pořád drhne. Proč jsme v intimním životě zpomalili a proč se o něm pořád stydíme mluvit?
Sex je přirozená součást života. Patří k němu radost, blízkost, někdy i trapasy, zkrátka lidskost v plné nahotě. Zatímco v některých zemích se o sexu mluví otevřeně skoro jako o počasí, Češi si drží svůj typický odstup. O sexu jako takovém si popovídáme rádi, hlavně když jde o zkušenosti druhých. Jakmile ale přijde na vlastní život, zdraví nebo prevenci, konverzace se rychle zadrhne.
Podle Loono je přitom právě otevřenost klíčem ke zdravějším vztahům i životu. „Sexuální zdraví je nedílnou součástí celkového zdraví, ale stále ho odkládáme na vedlejší kolej. Přitom právě otevřená komunikace a prevence mohou zásadně ovlivnit kvalitu života i vztahů,“ říká lékařka Kateřina Šédová, zakladatelka neziskové organizace Loono, která se mimo jiné věnuje reprodukčnímu zdraví a prevenci pohlavně přenosných chorob.
Ve světě se mluví víc
My Češi sexualitu spíše zlehčujeme nebo skrýváme, jinde jsou na tom lépe. Ve Skandinávii je sexuální výchova i komunikace o ní běžnou součástí života už od dětství. Francouzi berou sex jako přirozenou součást kultury a vztahů. V USA se taky moc nestydí, ale nejsou tak uvolnění jako Francouzi. V Japonsku čím dál víc diskutují o tom, že do sexu se nikomu nechce. Nejde tedy jen o český fenomén. Rozdíl je v tom, jak otevřeně se o sexu mluví. My máme velké rezervy.
Méně sexu než před deseti lety
Data průzkumu CZECHSEX ukazují výraznou změnu. Zatímco v roce 2013 měli Češi sex přibližně dvakrát až třikrát týdně, dnes je to zhruba jednou měsíčně. Tenhle pokles se ale netýká jen starších ročníků, ale i mladých lidí ve věku 18 až 25 let. Ženy v této skupině uvádějí průměrně 1,7 sexuálního styku měsíčně, muži dokonce jen 1,3, a překvapivě vysoký podíl z nich zatím nemá žádnou sexuální zkušenost.
Stres, práce a hypotéky místo randění
Důvodem není ztráta zájmu o blízkost, ale spíš proměna životního stylu. Do intimního života výrazně zasahují stres, únava, tlak na výkon i finanční nejistota. Mladí lidé často upřednostňují kariéru a snahu zajistit si bydlení před budováním vztahů. Sex tak není na seznamu priorit tak vysoko jako dřív a někdy se prostě nevejde do každodenního rytmu.
Láska swipe doprava
Proměnou prochází i seznamování, které se z velké části přesunulo do online prostoru. Přibližně 13 procent párů v Česku se dnes seznamuje přes internet, u mladých lidí je to dokonce více než pětina. Do digitálního prostředí se přesouvá i intimita, protože zkušenost se sextingem má více než třetina populace a pornografii sleduje většina Čechů. Přitom osobní blízkost a smyslové vnímání jsou pro navazování vztahů zásadní. Online obsah může navíc vytvářet nereálné představy o sexu, což může ovlivnit sebevědomí.
Otázka počtu sexuálních partnerů sice ve vztazích často zaznívá, ale sama o sobě nevypovídá o kvalitě vztahu ani o současném přístupu k sexualitě. Podle dostupných dat mají ženy v průměru 8,6 partnerů za život a muži 11,6. Důležitější než tahle čísla je však otevřená komunikace. Klíčové je mluvit o minulosti, ale také o zdraví, ochraně a očekáváních.
O sexuálním zdraví radši mlčíme
Největší tabu? Sexuální zdraví. Bojíme se mluvit o testování, ochraně nebo pohlavně přenosných nemocech. A že jich není málo. V roce 2024 u nás bylo hlášených více než 1 100 případů syfilisu a přes 3 tisíce případů kapavky. Virus HIV taky není něco, co nás nemůže potkat, týká se tisíců lidí. Nejčastější infekce je ale HPV, lidský papilomavirus. Během života se s ním potká většina lidí, kteří jsou sexuálně aktivní. Bohužel, infekce často probíhá bez příznaků a může se projevit až po dlouhé době. I o ní se lidé stydí mluvit, protože si myslí, že by je ostatní mohli považovat za promiskuitní. „Infekce ale nevypovídá nic o sexuálním chování, k přenosu může dojít i během jednoho jediného sexuálního kontaktu,“ říká Šédová.
Doporučujeme
reklama
Máme méně sexu. A co teď?
Možná nejde o to, že bychom sex nechtěli. Spíš jsme zahlcení, unavení a často nevíme, jak o něm mluvit otevřeně. To může změnit to, že začneme o všem mluvit, i když to zpočátku může být rozpačité. Otevřenost totiž může zlepšit nejen vztahy, ale i celkový přístup k vlastnímu zdraví a intimitě.
Zdroj: Autorský text, Loono, NÚDZ, Intimitavcr.cz, VFN a 1. LF UK
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?