Sarah Haváčová, hvězda Metody Markovič: Se svým klukem se směju každý den

Kdybyste si mohla vybrat kohokoli na světě, s kým byste chtěla jít na večeři?

Chtěla bych si dát večeři s Ježíšem Kristem, a zrovna tu jeho poslední. A kdyby zrovna neměl Ježíš čas, zavolala bych na Pražský hrad a uvařila bych večeři pro našeho prezidenta Petra Pavla a jeho ženu.

Jaká je vaše představa absolutního štěstí?

Smyslem života podle mě není být šťastná, ale prožít jej smysluplně naplněně. Štěstí vidím ve druhém člověku a v lidech, kteří nevytvářejí izolované ostrovy a dokážou spolu komunikovat. Přejí si navzájem dobrý den, umí nahlas děkovat a říkat druhému „mám tě ráda“, „mám tě rád“. Štěstí vidím v umění odpouštět – přinejmenším ve snaze odpustit. Nebo v tom, když v sobě dokážeme pěstovat lásku, odvahu a naději, že vše dobře dopadne. Svět bez válek považuji za absolutní štěstí. Fungující rodina je základ pro vše výše zmíněné. A taky pes. Kde je pes, tam je pro mě štěstí a domov.

Co důležitého se o vás běžně neví?

Umím vařit dobrou kyselici. Doma ji jídáme na štědrovečerní večeři, je to recept již zesnulé babičky Aničky z východního Slovenska. Zelí, rýže, houby a čabajka. Mňam!

Chtěla byste vědět něco z budoucnosti?

Nechtěla. Naopak bych byla Bohu vděčná, kdybych ovládala umění prožívat plně přítomnost. Často hledíme zbytečně i příliš do minulosti. Je to jako koukat se do zpětného zrcátka v autě. Tu a tam jej potřebujeme, dívat se ale dlouze do minulosti, zrcátka, vybouráme se. Umění je žít nyní.

Co vy a sociální sítě?

Prohrávám se sociálními sítěmi dennodenní bitvy, nicméně válku nad nimi, věřím, vyhraju. Nejsem jimi pohlcena úplně. Naordinovat si digitální detox je ale i v mém případě namístě. Sítě a diskuze na nich dokážou člověku rozleptat duši. Rozhodně jsem pro jejich regulaci, státy by měly usilovat o slušné chování a eliminaci negativních článků a komentářů.

Kdybyste se zítra mohla vzbudit a mít jakoukoli novou schopnost nebo vlastnost, co by to bylo?

Pokud by mi do rána nenarostla křídla a já nezačala létat, což by se mi líbilo, pak bych rozhodně chtěla doplnit mezeru v mé docházce na čas.

Píšete si deník?

Kdysi jsem si deník psala, dnes už ťukám tu a tam jen pár poznámek do mobilu. Možná je čas začít si psát deník znovu. Říkám si, že chvílemi žiju život tak za tři lidi.

Čemu jste se naposledy nahlas smála?

Svýmu klukovi, je vtipnej. Smějeme se spolu každý den.

Každý svou peřinu, nebo jedna velká společná?

Nejlepší je spát ve spacáku pod širákem! Hvězdné nebe nad vámi a Bůh ve vás.

Psané zprávy, nebo hlasovky?

Žádné zprávy, dobré zprávy. Heslo mojí mámy, které podepisuji. Hlasové zprávy ráda nemám.

Na co se teď nejvíc těšíte?

Na celý tento rok. Očekávám velké věci a věřím, že se naplní. Nikdy nepřestávejme myslet vysoko. Prosme o velké věci. Nemusíme být optimistky, ale nesmíme se vzdávat naděje. Čtenářky Marianne, think big!