Menší chodba v panelákovém bytě nevyhovovala, nebylo si kde sednout, odložit kočárek a ani kam pověsit kabáty. Jak se její proměna vydařila?
Do relativně velké vstupní haly vede hned patero dveří, pokud počítáme i průchod do kuchyně. Ačkoli je tu dost podlahové plochy, bylo potřeba všechno uspořádat tak, aby prostor nepůsobil zahlceně, a přitom splňoval představu o útulném místě, které z celého bytu vidíte jako první i poslední.
Andrea a její syn Oliver chovají kočky, a proto si přáli, aby vstupní hala měla místo i pro ně. Našlo se v technické skříni hned vedle koupelny. Právě do ní nechala Andrea přesunout kotel na ohřev vody a zabudovala pračku. Do druhé poloviny skříně se vešly úklidové pomůcky a zbyl prostor i na kufry. To nejdůležitější je ale dole – kočičí záchod. Otevřenými dvířky se bedýnka snadno vyndá a vyčistí, ale kočky sem mají vlastní vchod z boku skříně. Jediný samostatný kus nábytku v hale, bílý botník, se s Andreou a Oliverem přestěhoval z předchozího bytu. Tady ale dostal nové kožené úchytky, a tak si dobře rozumí s novou tyčí na bundy a kabáty.
Sjednocená podlaha
Díky tomu, že se chodba u Hajasových stala součástí přestavby panelákového jádra, mohla Romana její podlahu sjednotit se sousední koupelnou. Z ní také vyvedla napojení na pračku a vše schovala do na míru vyrobené vestavěné skříně s posuvnými dveřmi. Část slouží jako technické zázemí, blíže ke dveřím si do ní Hajasovi hned po vstupu uloží obuv a zavěsí kabát na ramínko. Na sezonní kousky, které je lepší mít hned po ruce, poslouží háčky, a protože tu maminka často parkuje kočárek s malým Josífkem, jsou obě poloviny zdi natřené omyvatelnou barvou. Až syn za pár let vyroste, pohoví si tu při obouvání na retro lavicích.
S designérkami Andreou Beranovou a Romanou Vyhnánkovou
Jak opticky zateplit větší předsíň, kam se ale nevejde moc nábytku? Důležitá je hra se strukturami. V našem případě se střídá dřevo na podlaze i detailech, světlá překližka, příjemná hnědá kůže a falešný cihlový obklad. To všechno trošku naruší jednolitost jinak jednobarevného, bílého prostoru, a pomůže místnost zpříjemnit. Důležité jsou i prvky vytažené do výšky, jako závěsný systém s bundami. Proč zrovna závěsný systém? Přiznávám, že jsem tenhle nápad zrecyklovala z našeho předchozího bytu, protože se mi zkrátka líbí. Navíc je vzdušný, tyč vypadá dobře i prázdná a především je velmi praktický. Nemusíte na něj věšet jen připravené bundy, ale v případě potřeby klidně celou ranní garderobu pro dítě, které se vypravuje do školy nebo školky. Není to přece jen málo úložného prostoru? Pro dva lidi vrchovatě.
TEXT: TEREZA PAVCOVÁ, EVA SLUNEČKOVÁ | FOTO: ROBERT TICHÝ
- Zdroj článku
-
Marianne Bydlení