Zaostřeno na doplňky III: Janja Prokić

Janja ke šperku přistupuje jako k soše. „Ona to vlastně taková malá socha je. Často je vyrábím i sochařskou technikou ztraceného vosku. I díky studiu volného umění jsem si zvykla na to, že věci mají svůj význam,“ říká rodačka ze srbského Bělehradu.

Do Česka se přestěhovala v roce 1993, tři roky ale žila i ve Francii, a tak může srovnávat styl žen ze Srbska, Francie a z Česka. „Nejvíc se mi líbí, jak se oblékají ve Francii. Má to šmrnc, je to ženské, a ne vulgární. V Srbsku jsou ženy také dost žensky oblečené, ale tu vulgaritu tam vidíte dost často. Češky se oblékají spíš neutrálně, hodně pohodlně a už méně žensky. I když poslední dobou se to mění,“ popisuje Janja, která se nedávno vrátila ze stáže v New Yorku.

Kromě toho studuje v ateliéru K.O.V. u ikony tuzemského šperkařství Evy Eisler (název ateliéru nevychází z materiálu, ale ze slov, na kterých si Eva Eisler u tvorby zakládá a co se snaží vštípit i svým studentům: koncept, objekt, význam). I když se někteří studenti nechají inspirovat minimalistickým stylem své profesorky, Janja Prokić je svá.

Její šperky poznáte: jsou okázalé, originální a výrazné. Janja se nezasekla na jednom osvědčeném stylu, rok co rok představuje něco nového, zcela odlišného od předchozích věcí. „Inspiraci beru všude kolem sebe. Zdají se mi hodně divoké sny, z těch čerpám mnohé,“ říká s rychlou kadencí Janja.

Přede dvěma lety inspiraci přírodou ukázala ve své kolekci slepičích broží. Vyráběla je z polymeru, s jednou si hrála přes dvacet hodin a výsledkem bylo, že vypadaly jako živé. „Tvořím hlavně tak, aby se mi to líbilo. A jsem ráda, že se to líbí i jiným lidem. Myslím, že je baví ta pohádka, která je za šperky schovaná,“ dodává Janja o svých klenotech. Rozhodně vypadají, že mají kouzelnou moc.