„Děti občas šikanují, protože se bojí, aby se samy nestaly oběťmi,“ říká psycholožka. Jak v takové situaci jednat?

„Dělej, nalep jí to na záda,“ vyzývají dvě holky třináctiletou Alenu. Ona je ve škole nová. Tak nějak tam ještě úplně nezapadla. Nemá svoji partu, která by se s ní bavila. Ani jednu kamarádku. Ale tyhle dvě s ní teď mluví a chtějí po ní, ať se zapojí do jejich “zábavy“. Aleně se do toho úplně nechce. Holka, které má nalepit nápis na záda, je trochu divná, ale nepřijde jí to jako důvod, proč jí to udělat. Navíc ví, že až ten lístek najde, bude ji to mrzet. Na druhou stranu chce už konečně zapadnout. Nakonec tedy projde okolo ní, poplácá ji po zádech a Viole tam zůstane viset „smrdím“.

Co je to vlastně šikana...

Všichni ví, že je to hrozné. Ale otázkou je, je to šikana? Daná dvojice holek se očividně snaží Viole udělat něco nehezkého, co považují za vtipné. Alena chce zapadnout. A tak skončí ona jako ta, kdo někomu ubližuje. Což je ovšem silně ovlivněno jejím strachem, že sama bude obětí.

Podle ministerstva školství je šikanování ve škole „agresivní chování dítěte vůči jinému žákovi, případně skupině žáků. Jedná se o opakované (nikoliv nutně) chování, které je založeno na vědomé, záměrné, úmyslné a obvykle skryté snaze ublížit fyzicky, emocionálně nebo sociálně. Šikana je charakteristická nepoměrem sil, bezmocností oběti, nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese.“ Ovšem pokaždé to není tak jednoznačné. „Šikana je dnes poměrně nadužívaný pojem a ne vždy se o ní mluví ve správném slova smyslu. To, co na nás působí jako šikana, nemusí být nutně záměr dítěte druhému ublížit. Spíše to bere jako zábavu a neuvědomí si, kde je ta hranice,“ vysvětluje Kristýna Mňuková, která zastává pozici školního psychologa.

Co dělat, když zjistíte, že vaše dítě někoho šikanuje

Když rodiče přijdou na to, že jejich potomek někoho šikanuje, obvykle si to nechtějí připustit. Mají pocit, že někde pochybili. Na druhou stranu ho chtějí bránit, je to přeci jejich dítě. Je tak zcela přirozené, že se v nich mísí nejrůznější pocity. „V tu chvíli je nejlepší, aby se ten rodič na chvíli zastavil a nevběhl na dítě hned v prvním afektu. Protože pokud je například ‘jenom‘ součástí té skupiny, tak je možná lepší za ním přijít a začít se bavit o tom, co se děje. Zeptat se, jestli ho něco trápí a v klidu to probrat,“ doporučuje psycholožka Mňuková. „Pokud dítě samo není vyloženě aktérem, ale k situaci pouze přihlíží, nebo je do ní tlačeno, tak může mít strach přijít za někým dospělým a říct mu, co se děje. Jednoduše se bojí proti nim vystoupit, obzvlášť pokud je to skupina, aby se ono samo nestalo obětí té šikany. A tak radši podporuje tu silnější skupinu. To je na jednu stranu přirozené. Ale na druhou z pozice rodičů, z pozice dospělých, nás, je nutné říct, že to není správné...že se nemá nikomu ubližovat,“ doplňuje.

Zjistěte, proč někoho šikanuje

Je důležité mít na paměti, že děti obvykle nešikanují, protože jsou “špatné děti“. Učí se, poznávají svět, tudíž se zapojují do všech druhů chování, které nutně nemusí odrážet to, jaký jsou člověk. Každý dělá chyby. A existuje mnoho důvodů, proč se může jinak dobře vychované dítě chovat k ostatním škaredě:

• Může být pouhým nástrojem, tedy i ono samo obětí. Jak bylo zmíněno výše. Chce zapadnou do skupiny kamarádů, která mu je schopná říct, „budeme spolu kamarádit, když...“

• Je samo šikanované a snaží se znovu získat pocit kontroly tím, že se chová agresivně vůči ostatním.

• Cítí nejistotu. Ať už v postavení ve třídě, nebo v nějaké aktivitě, která mu nejde. A tímto se snaží zakrýt své nízké sebevědomí a chce se prosadit jinak.

• Volá po pozornosti, ať už kamarádů, rodičů či učitelů, a nedaří se mu ji získat jiným způsobem.

• Je od přírody asertivnější a impulzivnější než jeho vrstevníci.

• Má tendenci vnímat chování ostatních dětí jako nepřátelské, i když tomu tak není.

• Má pocit, že se jedná o legraci. Pomalu překračuje ty hranice, až se žert změní v šikanu.

A může existovat mnoho dalších důvodů. Jsou totiž vždy individuální, proto musíte se svým dítětem mluvit, abyste zjistili, co se skutečně děje. Když pochopíte jeho pohled, můžete šikaně nejenom zamezit, ale i vyřešit problémy, které k ní v první řadě vedly.

„Pokud byla příčinou šikany primárně nejistota, zapracujte na posilování jeho sebevědomí prostřednictvím rozvoje jeho dobrých stránek. Jestli to bylo kvůli tomu, že nemůže najít kamarády a chce se takhle prosadit, zapište ho do více kroužků. Hlavně nad ním nelámejte hůl. Žádné dítě není z podstaty zlé. Pokud tak působí, tak je potřeba zjistit, proč se tak děje a snažit se mu pomoct,“ vysvětluje Mňuková.

Je důležité objasnit, že šikana je volba

V rámci rozhovoru s vaším potomkem jste zjistili, co k šikaně vedlo, a nyní se to snažíte napravit. To je skvělé. Zde to ovšem nekončí. Ačkoliv mohlo být v jistém smyslu obětí, musí si uvědomit, že ubližovat druhým není v pořádku i že si člověk vždy může zvolit, jak se zachová. Je nutné, aby převzalo odpovědnost za své činy. I když to není snadné.

Dohlédněte na nápravu a vývoj situace

V neposlední řadě je nutné postarat se o to, aby šikana přestala. Například zajistit, aby se dítě omluvilo, ale nejenom to. Aby se chovalo lépe. Je potřeba děti nadále bedlivě sledovat. Tato situace se nedá napravit jedním „promiň“ a změna chování není vždy snadná. Z toho důvodu je dobrá spolupráce se školou. Podělte se o to, co jste zjistili, s učiteli, výchovnými poradci či psychology. „Oni znají celou třídu, mohou mít informace, které vy třeba nemáte, a když se to poskládá dohromady, tak z toho může být nějaký funkční plán toho, jak šikaně, nebo nějakému přestřelenému chování, zabránit,“ dodává na závěr námi oslovená odbornice.