Moje ráno: koučka Lucie Königová

Má rána vždycky taková nebývala
Nikdy jsem nevyspávala moc dlouho. Bydlela jsem s rodiči a se svými dalšími třemi sourozenci v panelákovém bytě 3+1 a jedině brzká rána byla časem klidu pro sebe. Vstávala jsem kolem šesté hodiny, když ještě všichni spali. Učila se, cvičila si a psala si myšlenky do deníku. Čistila jsem si tak svoji hlavu. V mém mládí jsem tak popsala asi sedmnáct deníků, celkem skoro 3500 stran.

S dětmi jsem na sebe a své ranní rituály zapomněla
Když jsem se narodily děti, to mi bylo dvacet tři let, to bylo trochu náročnější. Den neměl rána ani večery. Byl to takový kontinuální čas povinností, úkolů zaměření na potřeby rodiny. Ani jsem si neuvědomovala, z čeho jsem podrážděná, ale nyní vím, že mi chyběl čas pro sebe. Hlava mi říkala: „Teď jsi matka, tak se věnuj hlavně dětem a ne sobě. Ty teď nejsi důležitá.“ Tak jsem ty moje vnitřní našeptávačky poslouchala a odsunula se na druhou kolej. Kafe jsem pila za pochodu, přestala jsem po mnoho let psát své myšlenky, přestala jsem cvičit. Maximálně jsem jednou týdně zašla na jógu a ještě jsem z toho měla špatné svědomí, že zanedbávám rodinu.

Nedostatek času na sebe odnášela rodina
Po čase jsem začala cítit, že je něco špatně. Že mi chybí moje rána, rituály, zastavení, uklízení hlavy a kafíčko v klidu se sebou. Byla jsem nepříjemná, podrážděná, křičela na děti. Došlo mi, že takhle to dál nejde. Tak jsem začala postupem času víc osamostatňovat děti. Předávat na ně zodpovědnost. Příprava oblečení do školky, snídaně, svačiny do školy, zapojovala jsem rodinu víc do chodu domácnosti.

A dnes?
Vstávám v 6:30. Nevyspávám, jen výjimečně, když se protáhne předchozí večer. Přijde mi škoda se válet, když mohu zažívat nový den. Po probuzení začínám základní hygienou. Pak jdu ven tak na třicet minut. Beru si sluchátka a podle chuti poslouchám hudbu nebo anglické knížky, abych se zdokonalovala, anebo si jenom přemýšlím a rovnám myšlenky. Rozproudím se rychlou chůzí. Doma si pak zacvičím svoji desetiminutovku, kterou jsem si poskládala ze zásadních cviků na celé tělo a zakončím ji krátkou meditací vděčnosti. To mi pomáhá se ukotvit, zastavit se a zklidnit. Pak si dám sprchu, kterou zakončím studenou vodou. Ta mě nesmírně aktivuje a osvěží. Pak nesmí chybět ranní káva a psaní. Denně se věnuji takzvanému uklízení své hlavy. Je to stejné jako fyzická hygiena.
Vím, že je důležité, aby každý uměl nejdřív příjemně naplnit sebe pocitem klidu a lásky, protože tím může být přínosný pro další. Je tudíž potřeba si najít svůj vlastní styl a způsob regenerace těla, mysli a duše. Je to stejné, jako se sprchou. Nikdo se za mě nemůže osprchovat.