Nedělejte vše za své děti. Víme, že jim chcete pomoct, ale spíše jim tím ubližujete

„Dříve jsem věřila, že řešení problémů mých dětí znamená být dobrou mámou… dokud jsem si neuvědomila, že brzdím jejich růst,“ píše Lynne Ticknor pro server Washington Parent. „Dělat pro vaše děti věci, které mohou dělat samy, brání jejich schopnosti rozvoje kompetencí a soběstačnosti,“ dodává.

Proč rodiče mají tendenci dělat vše za své děti

Je to pochopitelné. Chcete, aby vaše děti byly šťastné. Proto je nechcete například nutit do domácích prací, nebo když vidíte, že se trápí s domácím úkolem na pracovní činnosti, tak jim ho pomůžete vyrobit (respektive vy lepíte zeměkouli, zatímco ony vám podávají krepák). Možná vám vadilo, jak na vás vaši rodiče naléhali s povinnostmi, a proto jim je chcete usnadnit. K tomu vám není příjemné, když vidíte, že se v nějaké situaci trápí. Možná se chcete cítit potřební. Anebo to jednoduše nechcete řešit, protože i vy máte jenom jedny nervy. Takže když 100x řeknete, ať si ustelou postel, a nic se nestane, uděláte to jednoduše za ně, protože vám to vadí.

Ale je důležité si pamatovat, že mezi výchovou dětí, které vědí, že se na vás mohou spolehnout, a výchovou dětí, které jsou příliš závislé, je velmi tenká hranice. A když ji překročíte, může mít neblahé důsledky.

Co se stane, když jsou na vás děti příliš závislé?

Pokud tuto hranici překročíte, nejenom že žijete život vašich dětí a silně jim ho směřujete, zároveň to může vést k tomu, že nebudou schopny fungovat samostatně. Ano, otevřít pytlík s bonbóny nemusí být nijak ohromující úspěch, ale pokud to za ně budete dělat pokaždé, nikdy se to nenaučí a budou vždy závislé na někom, kdo to zvládne. Děti se učí praxí. Potřebují zkoušet nové věci, dělat chyby, řešit problémy, narážet na výzvy a růst ze svých zkušeností. Navíc pokud to zkusí jednou, nejde jim to a vy se úkolu hned ujmete, nebudou si ani věřit, že by to dokázaly. K tomu tím vším ubližujete i sobě. Nechcete přeci být do nekonečna tím, kdo je 24 hodin, 7 dní v týdnu ve střehu, kdyby náhodou něco potřebovaly.

Poznáváte se v tom? Máme pro vás rady, co teď s tím

Nejlepší postup je, pokud to má nějaký postupný vývoj. Tedy od útlého věku, řekněme že mluvíme o nazouvání bot, děláte věci pro děti, potom s nimi, pak sledujete, jak je dělají samy, a nakonec je necháte dělat si je po svém. Pokud jste ale tak trochu zůstali u první fáze, dá se z toho snadno dostat. Jen to bude chtít trochu trpělivosti.

• Nechte je zkoušet nové věci. Někteří rodiče činí důležitá rozhodnutí jménem svých dětí, protože si myslí, že to ví lépe. To může vést k tomu, že jim vnucují vlastní vůli namísto toho, aby je nechali zkoušet nové věci – ať už je to nový sport, akademické aktivity nebo mimoškolní záležitosti, které by je mohly bavit více.

• Nevyžadujte po svých dětech dokonalost. Žádný učený z nebe nespadl. Povzbuzujte je, i když se jim něco nepovede. Učte je, že dělat chyby je lidské.

• Dovolte svým dětem selhat. Nechte své děti zažít přirozené důsledky jejich rozhodnutí (samozřejmě v kontrolovatelné míře). Pokud neudělají domácí úkol, budou muset čelit tomu, že dostaly špatnou známku. Jednoduše se musí občas spálit, aby si uvědomily důsledky svých činů.

• Pomozte jim zvládat vlastní emoce. Jistě nechcete, aby se trápily, a byli byste nejradši, kdyby se nikdy nemusely setkat s emocemi, jako je odmítnutí či bolest, ale nemůžete je uchránit před vším. I když se o to snažíte (právě například tím, že za ně děláte určité věci). Proto tu spíše buďte pro ně a s empatií jim pomozte se s vlastními emocemi vyrovnat.

• Předávejte jim postupně zodpovědnost. Toto vyplývá z výše uvedeného příkladu o nasazování bot, ale platí to na vše. Je v pořádku, pokud zprvu děláte určité věci za své děti, logicky. Ale je důležité si uvědomit, že jednou budou samostatné jednotky, a proto se musí naučit vybírat si samy oblečení, uklízet i řešit své konflikty. A vy jim s tím můžete pomoct tím, že jim budete poskytovat své rady a přidělovat určité úkoly.