„Pomoc, matka mě vyslýchá.“ Terapeut radí, jak efektivně komunikovat s potomky


Mnozí svádí špatnou komunikaci v rodině na přítomnost mobilních telefonů a počítačů, kdy je každý člen rodiny „přisátý“ ke svému přístroji. Terapeut a lektor Erik Matouš v této otázce nerad generalizuje, ale připouští, že intenzivní používání moderních technologií může komunikaci uvnitř rodiny ovlivňovat negativně: „Právě mobily a tablety se nazývají jako komunikační prostředky. Ty však v dané chvíli dítě či dospělý využívá ke komunikaci mimo rodinu.“


Proč je vlastně důležité, abychom spolu mluvili? „Komunikace se vytvářela postupně v průběhu evoluce, a my lidé jako jediný živočišný druh jsme si osvojili komunikaci verbální. Ta i neverbální komunikace sloužila a slouží k dorozumění. To zase slouží ke kooperaci, přičemž mezi těmito prvky platí přímá úměra – čím kvalitnější je komunikace, tím prospěšnější je kooperace,“ vysvětluje Erik Matouš. Podstatou komunikace přitom není pouhá výměna informací, ale také vytváření vztahů a vzájemné důvěry.

Mohlo by se vám líbit

Šest způsobů, jakými snižujete sebevědomí svého dítěte

Pomoc, matka mě vyslýchá

Co když ale s námi dítě mluvit nechce? Máme naléhat? Osobně znám z praxe spoustu příkladů, kdy se dospívající děti doslova před rodiči zavírají v pokoji, aby se s nimi nemusely bavit, protože mají pocit, že jsou vyslýcháni. „V první řadě je dobré si uvědomit, že dítě jako takové mluvit chce, takže jakékoliv naléhání není nutné. Tento proces však můžeme jako rodiče urychlit, a to tím, že místo vyptávání se začneme mluvit o sobě, svých zážitcích, zkušenostech nebo i o běžných starostech. Je pravděpodobné, že dítě bude prožívat emoce, o které se s vámi bude chtít také podělit,“ říká odborník. 



Existují nějaká témata v komunikaci, o kterých bychom se bavit neměli? „Pro komunikaci mezi rodičem a dítětem by nemělo platit žádné tabu a důležitá jsou i konfliktní témata. Je však nutné brát ohled na věk a vyspělost dítěte. Pro malé děti jsou některé věci nepochopitelné, a tudíž zbytečně zatěžující.“



Mohlo by se vám líbit

Jak si poradit s výchovou jedináčka

I z hádky může vzejít něco dobrého


„Základním pravidlem hádky je uvědomit si, že hádka skutečně pravidla má. Hádka je typ konfliktu a konflikt vždy znamená posun a je pouze na nás, zda může být tento posun pozitivní. Zkusme to tedy tak brát, že z každé hádky může vzejít něco dobrého,“ upozorňuje terapeut. „Zakázány jsou podpásové údery tedy úmyslné zneužití citlivého místa svého oponenta, o kterém pravděpodobně ostatní lidé nevědí. Musíme si být vědomi faktu, že člověk, s nímž se hádáme, bude součástí našeho života i nadále. Takže přistupujme k hádce jako k jednotlivé epizodě a nikoliv jako fatální záležitosti. Hádka by navíc neměla trvat dlouho, řádově minuty,“ uzavírá Erik Matouš.


Co překáží dobré komunikaci?

1. Když předpokládáme, že víme, co si ostatní myslí, nebo že by už dávno měli vědět to, co si myslíme my.



2. Když se příliš soustředíme na to, co chceme říct ostatním, zatímco málo nasloucháme.



3. Když předpokládáme, že víme, co je pro ostatní správné, a snažíme se je o tom přesvědčit.



4. Když dostatečně nedáváme najevo, že nás to, co nám druhý říká, opravdu zajímá. Roli může hrát i řeč těla, oční kontakt.

5. Rychlé poskytování rad. Když nabídneme radu v případě, že o ni dotyčný nepožádal, často celou komunikaci zastavíme. Poskytnout okamžitou radu neznamená, že jsme druhému skutečně porozuměli.

Mohlo by se vám líbit

Pomoc, zase se vzteká! Jak přežít záchvaty dítěte a neztratit hlavu?