Úzkostný rodič, úzkostné dítě aneb Proč není žádoucí dítě nadměrně chránit

Začíná to už v těhotenství. Pečlivě dbáme na to, co jíme a pijeme, abychom dítěti neublížily. Snažíme se vyvarovat stresu. A když se to malé narodí, pořizujeme chůvičky, později krytky na ostré rohy, někdy i vodící kšíry na neposedné děti nebo helmičky na doma…Děláme zkratka vše možné i nemožné proto, abychom dítě uchránili před nebezpečným světem tam venku. Nezaséváme ale do dětí příliš mnoho zbytečných strachů, které si mohou nést až do dospělosti?

Jako Marlin z Hledá se Nemo

Psycholožka Jana Kotalová přirovnává úzkostného rodiče k postavě z animovaného filmu Hledá se Nemo, ve kterém otec Marlin nechce dovolit svému synovi téměř nic - "aby se mu něco nestalo." Celý film je vlastně o tom, že špatné věci se prostě stávají a nejde se jim stoprocentně vyhnout, ale stojí za to projevit odvahu, mít důvěru a těžké chvíle zvládnout: a také si i přes všechna nebezpečí užít legraci.

„Úzkostný rodič se vyznačuje nadměrnou ochranou svých dětí před riziky, méně či více pravděpodobnými i domnělými. Takový rodič chce mít pod kontrolou nejlépe veškerý čas a chování svého dítěte. Určitá úzkostnost je žádoucí, potřebujeme ji, abychom přežili. Zde jde však o určitou formu neuroticismu,” vysvětluje psycholožka.

Je možné, že úzkostný rodič vychová úzkostné dítě? Podle Jany Kotalové rozhodně ano: „Úzkostný rodič nemůže vychovávat dítě jinak než úzkostně. Dítě nemá prakticky jinou možnost. Je však důležité podotknout, že úzkostnost člověka je dána nejen výchovou, ale též biologicky, a geneticky. Svou roli hraje i společnost, její instituce a kultura.”

Katastrofické scénáře

Podstata výchovy přitom do velké míry tkví v pozorování rodičů. „Dítě vidí a zažívá matku a otce, jak se chovají. Odečítá jejich emoční stavy a postoje. Je tu důležitý příklad a vzor. Pokud rodič považuje svět kolem sebe za nebezpečný, nedůvěryhodný, neustále předjímá rizika, vytváří katastrofické scénáře, nedůvěřuje svým schopnostem a tomu, že určitý diskomfort a překážky zvládne, jeho dítě může být těžko jiné,” upozorňuje odbornice. 

Co dělat, když si jako rodiče své tendence nadměrně chránit a kontrolovat své dítě uvědomujeme? A jak v dítěti posílit pocit samostatnosti a zodpovědnosti?

Uvolněte se a důvěřujte si

„Jako rodiče byste se měli pokoušet věřit sami v sebe. Naučte se zvládat vlastní strachy a obavy. Akceptujte fakt, že nemáte všechno pod kontrolou, a přesto je možné s tím žít. Klíčovým slovem je důvěra - já to nějak zvládnu, a ty to zvládneš taky,” říká Jana Kotalová a dodává, že dítě potřebuje prostor, čas pro sebe a možnost zkoušet, cvičit své schopnosti a dovednosti, aby bylo sebevědomější, zodpovědnější a nezávislejší.

Pokud tedy chcete zamezit tomu, aby se vaše dítě zbytečně bálo, začněte u sebe. Uvolněte se a svým potomkům dopřejte více prostoru i volnosti.