Zákaz sociálních sítí do patnácti let: Co si myslí odborníci? V Austrálii zákon platí, ale děti ho obcházejí

Zatímco v Česku se teprve debata o zákazu sociálních sítí pro děti do patnácti let zlehka rozbíhá, v Austrálii už mají jasno. Od prosince minulého roku tam platí jeden z nejpřísnějších zákonů na světě. Děti mladší 16 let nesmí mít účty na sociálních sítích. A platformy mají povinnost je odtud „vyhodit“, jinak riskují milionové pokuty.

Zákaz se vztahuje na Instagram, TikTok i Facebook a Austrálie se díky němu stala průkopníkem v regulaci digitálního prostředí pro dospívající. Austrálie ale není jediná země, která chce dětem přístup k sociálním sítím zakázat. Zvažují to i Španělsko, Dánsko, Francie schválila tento zákaz letos v lednu. A před pár dny k tomuto kroku přistoupilo i Rakousko, které chce hranici snížit na 14 let (v platnosti tam ale zákon ale ještě není, a jak říkají rakouští politici, sami ještě netuší, kdy to bude). Cílem je chránit děti před návykovými algoritmy a obsahem zahrnujícím sexuální zneužívání.

Odvážný krok ke spáse

Sociální sítě jsou toxické, to bohužel víme. Na první pohled se zdá tedy zákaz do 15 let jako skvělé řešení. Jenže první zkušenosti ze zahraničí ukazují, že děti ze sítí nezmizely. Jen se naučily být méně vidět. Zákaz je vůbec nerozhodil, začaly ho prakticky okamžitě obcházet. Přes falešný věk, VPN nebo účty vedené na starší osoby. Využívají i AI nebo jednoduché masky či změnu vzhledu. Odborníci už předem varovali, že tyhle technologické kličky celý zákaz výrazně oslabí.

Zastaví děti zákazy?

V téhle debatě prý ale něco zaniká. Zákaz totiž neřeší samotný problém, jen ho odsouvá. Psycholožka Anna Frombergerová z Endlessly se domnívá, že zákaz funguje pouze na určitou skupinu dětí a dospívajících. A v podstatě potvrzuje i zahraniční zkušenosti. „Kdo bude chtít, tak na sociálních sítích bude i přes tyto regulace. Klíčové je podle mě zaměřit se na samotný obsah, vysvětlovat a diskutovat s dětmi a dospívajících výhody a rizika spojená se sociálními sítěmi, jejich zdravé využívání.“

A na co ještě odborníci poukazují? Dítě, které se ve čtrnácti nenaučí, jak funguje online svět, se v patnácti neprobudí jako odolný uživatel. Výzkumy přitom ukazuj, že bez digitálních dovedností jsou mladí lidí v online prostředí zranitelnější a hůř zvládají jeho rizika.

Sítě jako útočiště

Sociální sítě nejsou pro teenagery vždy jen zdroj problémů. Jsou taky místem, kde se odehrává jejich život. Píšou si s kamarády, sdílejí radosti i trapasy, sledují, co se děje. Podle kritiků může plošné omezení paradoxně poškodit i ty mladé, kteří na sítích hledají podporu nebo komunitu, například děti, které se cítí osamělé, hledají svou identitu, nebo podporu mimo své bezprostřední okolí. Zákaz tedy může vést k paradoxní situaci. Místo aby děti chránil, některé z nich připraví o důležitý prostor, kde hledají pochopení.

Zákazy, nebo výchova

Do debaty vstupují i významné osobnosti. Americký sociolog a psycholog Jonathan Haidt dlouhodobě upozorňuje na zhoršující se psychické zdraví mladých v souvislosti se sociálními sítěmi. Jenže taky dodává, že řešení nemůže být jen jednoduché a represivní. Podle něj je potřeba změnit širší prostředí, ve kterém děti vyrůstají, a naučit je s technologiemi zacházet. Podobně mluví i Bill Gates Ten sice svým dětem přístup k technologiím omezoval, ale i on tvrdí, že klíčem není úplný zákaz, ale postupné nastavování hranic a učení, jak technologie používat bezpečně a smysluplně.

V tom se asi většina odborníků shoduje. Cílem by nemělo být děti odstřihnout od digi světa, ale naučit je se v něm pohybovat. Technologie zákazem nezmizí, a děti, které se s nimi nenaučí zacházet, na tom možná ve finále nebudou lépe, ale hůř. Jakým směrem se vydá Česko? Australský model dnes všichni sledují tak trochu jako experiment, jehož výsledky zatím nejsou zcela jasné. Ostatně, znáte to rčení: Zakázané ovoce nejlíp chutná.