Aleš Kalina vás dovede do cíle

Jak jste se dostal ke koučinku?

Vedla mě vnitřní touha. Život není složitý. Každý má nějaké svoje sny a jde o to, naučit se je realizovat a nebát se je naplnit. Mně trvalo dvacet let, než jsem našel odvahu opustit prostředí korporátního světa a být sám za sebe. Rodiče mě nastavili v protikladu k mému talentu, proto jsem si prošel touto cestou. Dnes mám svoji firmu a dělám to, co jsem vždycky dělat chtěl. Bylo to následování touhy, kterou jsem měl od sedmnácti.

Co vás nutilo jít za svým?

Touha předávat. Mě nejvíc láká zabývat se lidskými osudy. Když potkám lidi, nedá mi to sledovat je a číst z nich, co potřebují. Vidím to z toho, jak se tváří, jak jednají. Člověk vysílá spoustu informací a já je umím pochopit. Je to schopnost empatie. Ani když jsem na konferenci, nesednu si po skončení přednášky na pokoj. Chodím mezi lidmi a nutí mě to stále si s nimi povídat o jejich životě. Lidské osudy mi nejsou jedno.

Co vlastně je koučink a čím se liší od terapie?

Koučink největší mírou přispívá tehdy, když se člověk chce v životě někam dostat a dlouhodobě se mu to nedaří. Já mám pro jednoduchost vymezené čtyři oblasti – práce, peníze, zdraví, vztahy. V tom mají lidé nejčastěji problémy. Já klientovi pomůžu v těchto oblastech si vytyčit cíl, probrat s ním, proč se mu zatím nepodařilo jej dosáhnout, a pomůžu mu ho naplnit. Terapie je pro někoho, kdo má depresivní myšlenky, prošel nějakým psychickým šokem, vyhořením a zhroucením.

Nejhorší je ale práce s lidmi, kteří žádný cíl nemají, nebo si jím nejsou jistí. Stává se to?

Je to případ spousty lidí, ale vesměs mě takoví klienti nevyhledávají. Mě oslovují ti, kteří vědí, co chtějí, jen nevědí, jak toho dosáhnout. Anebo jsou to klienti, kteří si uvědomují, že nemají cíl, a jsou z toho sami otrávení a klesá jim tím sebevědomí. Mozek jim jednoduše neposkytuje informaci, jak si pomoci. Já jim pomůžu specifikovat ideální stav, zjistit, co jim bránilo dosáhnout spokojenosti. A pak je nutné jejich mozek ‚přeprogramovat‘. Jednoduše smazat programy, které jim zamezovaly dosáhnout kýženého stavu.

Vy máte patentovanou ochrannou známku na svoji metodu. Jak dlouho jste ji vymýšlel?

V roce 2006 mi došlo, že je nějaká souvislost mezí tím, co bylo a co prožíváme teď. Ta souvislost je popsaná emočními programy, které každý člověk má v sobě uložené. Já jsem například dvacet let hledal řešení pro svoje osobní problémy, a přestože jsem přečetl stohy knih, tak jsem je nedokázal vyřešit. Pak jsem zjistil, že mozek funguje jinak, než jak je to napsané v knížkách. Pokud se mi stalo něco zásadního v raném věku, tak když to nepřehodím, můžu meditovat, jak chci, psát závazky, cíle, a přesto vždycky skončím stejně. Existuje souvislost mezi tím, co jsem zažil a co žiju teď. Já tahám z lidí programy, které vznikly, kdy jim byl třeba jeden rok a jim se to teď v dospělosti zhmotňuje. Situace se opakuje a vy si musíte vymazat procesy, které ji nastolují. Mozek je totiž plastický počítač. Stačí mu dát nové informace, které nahradí ty staré. Zkrátka mozek vymaže z hlavy starý ‚software‘.

Vysávají vás někteří klienti?

Je tak jedno procento z mých klientů, kteří mě nijak nenabíjejí. Většinou se to děje tehdy, je-li vzpurný, kdy se ukáže, že zase až tak moc nechce, jak tvrdil na začátku. Pro dosažení cíle musí třeba zlomit některé svoje návyky a nechce se mu do toho. Má strach, že když se příliš změní, že to nebude on, nebo že když se příliš vydá, bude zraněn. Ten člověk se lekne změny a raději chce zůstat ve stávající situaci.

Jaké jsou nejčastější problémy?

Ve vztahu jsou to žárlivost, nevěra, samota, sexuální nedostatečnost, nízké sebevědomí získat partnera podle představ. V oblasti peněz je to neschopnost vydělávat dost, odchylka od talentu. Co se týče práce, tak to, že dělám práci, která mě nebaví. Ve zdraví je to obezita a přejídání, neschopnost více cvičit, anorexie, sebepoškozování. Anorexie a sebepoškozování ale nemá moc společného s tělem, je to emoční záležitost. Skrývá se za ní potřeba získávat více lásky a nízká sebedůvěra.

Aleš Kalina pracoval několik let na pozici finančího ředitele Microsoft ČR a v top managementu dalších společností. V roce 2002 opustil svoji tehdejší profesi a začal se intenzivně věnovat koučování a psychologii. Založil společnost MindSoft a je autorem teorie s názvem Emoční rovnice. Dnes se úspěšně věnuje kounzultacím, přednáškám a školení nových koučů. Více se dozvíte zde.