„Láska není pouhá fráze,“ říká autorka podcastu Iveta Nebesařová

Jak vznikl nápad na vytvoření podcastové série Láska?

Vždy jsem měla ráda příběhy o lásce a seznamování. Již od dětství jsem „dolovala“ ze svých prarodičů příběhy, jak se seznámili, jak se seznámili jejich rodiče, jak se seznámili sousedé. A myslím si, že lidé obecně rádi poslouchají to, jak se někdo seznámil či zamiloval a přišlo mi, že nikde nic podobného zatím v podcastovém světě není.

Jak dlouhá byla cesta od nápadu až po realizaci?

Cesta byla velmi dlouhá. Nejprve jsem asi před dvěma lety nahrála příběh paní Jany. Tu jsem „našla“ přes nadaci Krása pomoci. A pak jsem hledala formu, jak celý příběh a nahrávku uchopit, jak sestříhat, jak zvukově doladit, jak dramaturgicky pojmout, kolik dílu udělat, jaké respondenty mít. Zároveň jsem v té době hodně cestovala, pracovala jsem na jiných projektech, věnovala jsem se mému dalšímu podcastu Podpultovy. A najednou uteklo skoro třičtvrtě roku. Jakmile jsem se ale dohodla s YouRadio talk, že do projektu jdeme, tak jsem na podcastu začala pracovat více intenzivněji.

V podcastu máte hosty, kterým je přes 95 let a stejně tak mladé lidi okolo dvacítky. Jak probíhal výběr respondentů? Kde jste zajímavé příběhy o lásce nacházela?

Mladší respondenty jsem sháněla přes své známé. Mnoho lidí, které znám, má zajímavý příběh lásky, ale dost často bylo těžké přemluvit, aby do natáčení šli. Jeden host dokonce neřekl svému partnerovi, že v podcastu Láska je, bál se, že doma dostane vynadáno, že mluví o soukromých věcech. Nakonec jsem ale sehnala skvělé respondenty, kteří byli ochotní mluvit o svých vztazích velmi otevřeně.

A jak jste hledala starší respondenty?

Starší generaci jsem nalezla například již přes zmíněnou nadaci Krásu pomoci nebo jsem volala do různých domovů důchodců, jestli neznají klienty, kteří mají zajímavý životní příběh a rádi si povídají. Takto jsem našla například úžasný pár pana Přemysla a paní Alenku z domova seniorů na pražském Chodově.

Na fotografie je pan Přemysl a paní Alenka z domova seniorů na pražském Chodově.

Jak jste se připravovala na jednotlivá natáčení?

Vždy jsem si s respondenty chtěla před natáčením zavolat nebo se osobně setkat. Popovídali jsme si o jejich životě a z toho jsem pak vycházela při tvorbě otázek. Cíleně jsem ale neměla připraveno mnoho otázek, spíše takovou dramaturgickou strukturu, kam bych chtěla s rozhovorem dojít. Nechávala jsem lidi hlavně mluvit o jejich životě a láskách. Teprve poté jsem rozhovoru dala určitou formu, a to střihem a mými voiceovery. Často se mi pak stalo, že jsem natočila rozhovor, který měl dvě hodiny a musela jsem z toho udělat třicet minut .

Jaký díl podcastu Láska byl pro vás nejemotivnější? A proč?

Asi nejvíce emotivní pro mě byly tři díly. Hned ten první, který jsem točila s paní Janou. Její životní příběh a osobnost mi velmi přirostla k srdci. Způsobem, jakým mluvila, jakým se vyjadřovala, vzpomínala. Pak pro mě bylo velmi intenzivní natáčení s panem Františkem, který bohužel během svého života i kvůli své sexuální orientaci neměl na lásku štěstí. Dospíval v době, kdy jiná než heterosexuální orientace nebyla společností přijímána. Takže jeho příběh byl velmi smutný a při natáčení jsem jeho život velmi prožívala. A naopak asi jedno z nejkrásnější natáčení pro mě bylo s manželským párem Přemyslem a Alenkou, kterým bylo 98 a 96 let. A oni jsou opravdu definicí toho, co znamená Láska.

Co pro vás samotnou znamená láska?

Já osobně vlastně definici lásky nemám, proto jsem možná začala dělat podcast Lásku, abych zjistila odpověď. Ale láska je myslím vše, co nám dělá dobře a v čem je nám dobře od partnerských vztahů, po kamarádské až po vztahy se zvířaty. Já mam třeba ráda slaný karamel a s nadsázkou by se dalo říct, že i toto je pro mě láska.

Změnil se váš pohled na lásku od chvíle, co připravujete podcast?

Asi se vyloženě nezměnil, ale ukázal mi, že láska může být opravdu v každém věku a že lidi naplňuje a dělá šťastnými a není to pouhá fráze.

Co si přejete, aby si posluchači z podcastu odnesli?

Byla bych ráda, aby si i ze zdánlivě „obyčejných“ příběhů odnesli posluchačský zážitek. Jsem ráda, že mluvila především starší generace, která může mladším posluchačům ukázat i to, jak se „tenkrát“ žilo a seznamovalo. Obzvláště mluvím o příbězích, kde do lásky a vztahů vstupovala doba komunismu.

Jaká je zpětná vazba od posluchačů? Co vám lidé nejčastěji píšou?

Musím říct, že ohlasy mám zatím samé pozitivní. Lidé nejčastěji reagují na jednotlivé příběhy, ptají se, jak se dotyční mají nyní a píšou mi i své příběhy.

A jaké jsou vaše další plány s podcastem?

Zatím skončila první sezona a mám plno nápadů i nových příběhů lidí, takže doufám, že se časem dostane i na sérii číslo dva. Ráda bych se v ní věnovala i té nejmladší generaci, abychom v kontrastu té starší ukázali, jak se vůbec pohled na lásku a vztahy mění.