Simona Krainová: 30 let na vrcholu

V únoru vám bude čtyřicet osm. To říkám takhle naplno proto, že v Česku se o věku u žen od určité doby raději mlčí, jako bychom byly závodní koně a s věkem ztrácely hodnotu. Ale vám je to asi jedno, nebo se pletu?

Já začala svůj věk vnímat až od doby, co mám sociální sítě. Protože ho tam lidi řešili mnohem víc než já sama. Od toho, kolik vám je, se odvíjí, jak se máte obléknout, jak se máte chovat a proč byste něco dělat měla a něco neměla. Ale já se za svůj věk nestydím, jsem na na něj pyšná. Ve dvaceti tak nějak čekáte, že bude mít modelka pružné tělo – ale v mém věku? To už je o píli, pevné vůli, odříkání a dřině.

Ze stárnutí si evidentně nic moc neděláte.

To ne. Mám chuť vykřičet do světa: „Je mi čtyřicet sedm a má pořád pevnou p.del.“ Znám spoustu žen, kterým je třicet a vypadají a chovají se, jako by jim bylo sedmdesát. Program v hlavě si navolíte sama. Když si ve třiceti řeknete, že jste stará a rezignujete na sebe, nikdo vás nepřesvědčí o opaku. Pro mě je věk jen číslo.

Jen mentální nastavení ale nestačí, zadarmo postavu snů nemáte.

Metabolismus se s věkem hodně mění. Ten můj jel vždycky na plný plyn, ale časem se začal zpomalovat. Než jsem porodila děti, nepotřebovala jsem držet diety, opravdu jsem si mohla dát svíčkovou nebo steak o půlnoci a nepřibrala jsem ani gram. Pak se to začalo trochu otáčet a dneska už vidím, že když nedodržuju nějaká svá pravidla, jde postava do háje.

Jaká ta vaše pravidla jsou?

Jídlo zas tolik neřeším, kdyby lidé viděli obsah mého žaludku, asi by je to rozesmálo, není to žádná zdravá strava. Já na diety nevěřím, jsem gurmán. Ale hodně běhám. Díky tomu nemusím být v jídelničku tak disciplinovaná.

Kolik je hodně?

Dřív jsem běhala deset kilometrů šestkrát týdně. Ale pak mi fyzioterapeut řekl, že to přeháním, tak jsem to stáhla na osm kilometrů čtyřikrát, pětkrát týdně. Už jsem hodná.

Baví vás to?

Začátky byly strašný! Jako všechno, co děláte mimo svou komfortní zónu. Ale ta nekomfortní zóna se časem stane komfortní, dril se po čase stane lehkým. Když si ráno čistím zuby a otočím se, nechci v zrcadle vidět, jak mi padá zadek. Jasně, mohla bych si říct, že mám už deset let manžela a mohlo by mi to být jedno. Ale člověk to nedělá pro někoho jiného, dělá to pro sebe. Protože ze sebelásky vychází dobrá nálada. Vlastně jsem ráda, že mě moje tělo nechává v určitém napětí a musím stále něco zlepšovat. Kdyby bylo vše jednoduché, byla by to nuda.

Počítám, že s tímhle akčním nastavením vám asi bouřlivý rok 2020 zase tolik nevadil.

Já si loňský rok svým způsobem užila. Já vím, že pro spoustu lidí to bylo hodně těžké, ale…

… doma bylo hezky. Chápu to. Ráda trávím čas s rodinou a vnímala jsem to podobně.

Na začátku jsem si říkala – jsi veřejně známá osobnost, spousta lidí trpí, přece nemůžeš říct, že si to užíváš. Ale pak mi kamarádky řekly, že to je blbost, že jsou doma taky rády. Pro mě to bylo krásné období. Konečně jsem poznala své děti opravdu do hloubky. Protože do té doby byl můj život v běhu, kdybych neměla chůvu, tak se snad zblázním. Najednou se ale rozprostřelo ticho a mně to udělalo dobře. Celé naší rodině.

Během víkendů toho člověk tolik nestihne.

Najednou byla spousta času! Konečně jsme měli čas si povídat, četli jsme si. A koukali jsme na horory! Protože já jsem typ matky, co chce být s dětmi kámoška. Teď sjíždíme Stranger Things. Jedna moje kamarádka, která je myslím docela rozumná, mi říkala, že na to její desetileté děti koukají a hrozně se jim to líbí. Tak jsem to synům pustila, ale pak mi došlo, že je to asi fakt děsivý. Pořád jsem se jich ptala – není to na vás moc hrozný? A oni, že jim to ani nepřijde. Říkali mi – ale mami, dyť to není tak moc, čeho ses tu bála? Jejich generace je ve všem napřed, odmala mají spoustu podnětů.

A co domácí škola, jak jste ji zvládala?

Mám obrovské štěstí, že mám deset let chůvu a ta se mi nabídla, že se s dětmi bude učit. Děti jsou zvyklé, že já jsem matka – blázen a kámoš­ka, co si s nimi hraje. Když dojde na školu, nemají ke mně respekt. S chůvou je to naštěstí nastavené jinak. Vědí, že když přijde, tak se otevírá sešit. Výuka je v jejích rukou a musím říct, že je to nejlepší investice v mém životě. Bez chůvy bych to nedala. Obdivuju matky, co...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LEDNOVÉ MARIANNE.

Aktuální číslo Marianne v digitální podobě koupíte ZDE

Předplatné Marianne nebo jednotlivá čísla s poštovným zdarma pořídíte ZDE.