„V byznysu se stále setkávám se stereotypy a sexismem,“ říká Jana Trnovská, globální šéfka finského startupu

Jana Trnovská od patnácti žila v zahraničí, kde mimo jiné vystudovala prestižní univerzity v Londýně a Paříži, pracovala pro neziskovou organizaci a spoluzaložila startup ve Švýcarsku. Nyní ve dvou zemích šéfuje Wolt Marketu a zvyká si také na novou pozici globální šéfky další služby finského startupu. Za pár týdnů ji navíc čeká porod prvního dítěte.

Jak jste se dostala do prostředí byznysu, technologií a startupů?

Začalo to, když jsme s přáteli vytvořili z jejich doktorandského výzkumu finančně technologický startup ve Švýcarsku. Do byznysového a technologického prostředí bych se ale dříve nebo později stejně dostala. Láká mě. Podle čísel velmi rychle poznáte, zda to, co děláte, funguje. Za sáhodlouhé příběhy či řeči se tu neschováte a nedojdete s nimi daleko.

Takže vás láká dynamika takového prostředí?

Baví mě rychlost a neustálá potřeba inovací, ale i to, že cokoli děláte, musí dávat smysl a přinášet hodnotu, a to nejen tu finanční. Když jako šéf děláte svou práci dobře, máte šanci posouvat celé odvětví. A když úspěšná firma funguje zodpovědně, může přispět dokonce k posunu celé společnosti. Česko i Slovensko by mohly mít obrovský prospěch z úspěšných technologických projektů. Například Estonsko takhle vyrostlo na celosvětově oblíbené službě Skype, která umožňuje volat přes internet. Vznikla tam díky tomu silná startupová kultura, což mělo pozitivní dopad na ekonomiku, vzdělání i digitalizaci. 

Určitě to ale není vždy jen procházka růžovým sadem. Setkala jste se v byznysu se stereotypy nebo sexismem?

Rozhodně ano a musím říct, že jako mladá žena, která je ředitelkou firmy, se s takovými situacemi setkávám dvojnásobně často. Stávaly se mi situace, kdy jsem například coby šéfová šla na schůzku po boku mých manažerů, druhá strana mě automaticky brala jako asistentku. Předsudky a sexismus zažívám jak ze strany mužů, tak žen. Občas můžete mít pocit, že jste mezi mlýnskými kameny. Někteří očekávají, že jako žena budete moc měkká a že si vás „snadno zpracují“. A pokud taková nejste, jste zase až moc přísná a drsná. To, co je u muže vnímané jako adekvátní a mužné chování, je u ženy přijímané jako chladné, autoritativní nebo arogantní.

Jak takové momenty řešíte? 

Beru to věcně a pragmaticky. Vím, jak to chodí, a že změna nepřijde ze dne na den. Zároveň to ale nechci tolerovat. Proto takové situace řeším rázně, ale současně s nadhledem – a když to situace dovolí, tak i s humorem. Emocionální reakce by mě omezovala v hledání nejefektivnějšího řešení. Mým cílem je získat respekt a vytyčit hranice, aniž bych situaci jakkoliv eskalovala. Daří se mi to, mnohokrát mi tenhle přístup pomohl prolomit ledy a nastavit velmi dobré vztahy, a získat respekt vůči mně i mému týmu. Samozřejmě netvrdím, že lidé hned změní pohled na ženy obecně, a současně ani neříkám, že to funguje vždy. V některých situacích ale nemá smysl ztrácet čas ani energii. Mnohokrát jsem zažila, že některé ženy mnohem lépe vycházely s muži. Pokud je to situace, ve které nejsem nezbytná, ráda nechám komunikaci s danou ženou na některém ze svých kolegů. Ale vyskytují se i případy, kdy jde o hluboko zakořeněný sexismus nebo až misogynii.

Vyvíjela se vaše reakce na tyto situace během let?

Ne, jsem taková odjakživa. Vyrůstala jsem ve velmi konzervativním prostředí, a to mi dalo hroší kůži i jasný a silný názor na toto téma. 

V čem je rozdíl v přístupu k ženám v kultuře zahraničních firem a těch tuzemských?

Neházela bych firmy do jednoho pytle podle toho, z jaké země jsou. Pracovala jsem v Asii, západní i střední Evropě, v Americe a všude byla kultura jiná. Na západě a ve Skandinávii je obecně přístup k ženám jinde než ve střední Evropě. Jde ale také o to, v jakém odvětví se pohybujete. Lépe jsou na tom v tomhle ohledu mladé firmy, kde pracují lidé se zahraničními zkušenostmi, technologické firmy a společnosti, které potřebují výjimečně talentované lidi. Téma postavení žen, diverzity a inkluze má v těchto firmách důležité místo. 

Za chvíli vás čekají mateřské povinnosti. Jak se v tomto liší zahraniční a tuzemská firemní kultura?

V mém případě nijak. S výjimkou veřejných institucí jsem vždy pracovala ve velmi profesionálních firmách, jejichž cílem je udržet si ty nejlepší talenty. Vycházejí vstříc, aby se ženy mohly po porodu, mateřské či rodičovské dovolené vrátit, kdy chtějí, a aby měly tolik povinností, kolik aktuálně zvládnou. Ve firmách i ve společnosti to proto není jen o přístupu k ženám, ale i k mužům, kteří mají mít stejnou šanci být doma s dítětem. Rodičovská dovolená tak nemusí být stopka nebo přerušením kariéry, pokud to sami nechcete.

Co jsou pro vás hlavní faktory, podle kterých si vybíráte, pro koho budete pracovat?

Zajímá mě firemní kultura a také její hodnoty, a současně se ptám, jaký vliv a dopad by měla moje role na celou firmu. Čím větší míra zodpovědnosti a vlivu, tím lépe, je to pro mě velká motivace. Do práce dávám hodně energie, a tak chci, aby všechna ta snaha měla smysl a přinesla co nejlepší a nejvýraznější výsledky. Nechci být kolečko velkého stroje. Zajímám se také o to, jací talentovaní lidé ve firmě pracují a rozhodně i o to, kdo by byl můj nadřízený.

Jak vypadá váš pracovní týden ve Wolt Marketu?

Stejně jako jiní ředitelé expandujících firem si těžko hledám rutinu. Nezažila jsem tu dva stejné pracovní dny. Mé priority jsou tam, kde to byznys a tým právě potřebuje, můj kalendář má ale jasný systém. V každém týdnu mám vyhrazený prostor pro strategii, operativu a pro tým. Manažeři mohou často sklouzávat do módu, kdy řeší jen strategie a nevědí, co se děje v běžném chodu firmy. Jindy se nechají pohltit operativou a jsou zahlcení, protože nedelegují. Toho se snažím vyvarovat. Stejně tak si vždy vyhrazuji čas na setkání mezi čtyřma očima s mými nejvyššími manažery, to je pro mě investice do stabilního chodu firmy a zajištění spokojenosti kolegů. 

Co je pro vás nyní v práci největší výzva? 

Sladit pozici ředitelky Wolt Marketu ve dvou různých zemích s novou rolí globální ředitelky pro jinou část služeb Woltu, jež funguje ve 24 zemích. Znamená to pro mě komplexní přenastavování priorit, management několika týmů i zcela nová témata. Zároveň se psychicky i fyzicky připravuji na porod, který mě za pár týdnů čeká. Chci všechny své role sladit tak, aby v mém životě měly místo moje týmy, ale aby nijak netrpělo ani mé dítě, ani já sama. Není to jednoduché a už vůbec ne automatické, ale věřím, že to jde. Bezchybné prioritizaci, time managementu a efektivitě v práci jsem se naučila při řízení dvou týmů Wolt Marketu – v Česku a na Slovensku. Jsou to, možná překvapivě, dva velmi odlišné trhy. Moc mi pomáhá, že s oběma týmy pracuji dlouhodobě. Právě teď se mi vrací všechen čas v minulosti investovaný do toho, abychom měli jasné strategie, ale také abychom byli lidsky sladění a měli vyjasněná očekávání.

To zní jako pořádná dávka zodpovědnosti. Bojujete se stresem? 

Stres pro mě není velký problém. V mých kariérních začátcích jsem ho paradoxně zažívala mnohem častěji. Bývala jsem větší perfekcionista a měla jsem přehnaný pocit zodpovědnosti za všechno a za všechny. Nakonec jsem ale získala nadhled a uvědomila jsem si, že nemůžu mít pod kontrolou úplně všechno. V práci jsem se postupem času vypořádávala s násobně složitějšími situacemi, často ve velké časové tísni. To vám dá pořádnou školu. Protože se ale vždy vše podařilo vyřešit, získala jsem tolik potřebnou sebedůvěru. Když někdy přijdou těžké momenty, podívám se z okna, abych si připomněla, že svět je velký, je na něm spousta věcí a ne všechny jsou stejně důležité. 

Jak jste našla balanc mezi prací a volným časem? 

V tom mi pomohla právě práce v byznysovém světě. Dříve jsem totiž pracovala ve veřejném sektoru, zejména v tom neziskovém. Práce mě tehdy nejen bavila, ale brala jsem ji jako vyšší poslání – dělat něco pro druhé, zlepšovat společnost a svět kolem sebe. „Co může pomoct širší skupině lidí, je důležitější než vlastní potřeby,“ říkala jsem si. To vedlo k nezdravým návykům, protože práce pro mě byla vždy na prvním místě. V byznysu se práce a soukromí oddělují jednodušeji. Já osobně ale hranice mezi zaměstnáním a volným časem nemám vymezené striktně. Moje práce mě baví, beru ji jako neustálé vzdělávání, a navíc v ní mám velkou flexibilitu. 

Co ve volném čase nejraději děláte? 

Když chci vypnout, věnuji se sportu nebo malbě a interiérovému designu. Volejbal a plážový volejbal jsem hrávala soutěžně při škole a práci, kvůli zraněním jsem ho však postupně omezila. Čím déle jsem byla v pracovním procesu, tím více jsem ve volném čase tíhla k manuální práci. Baví mě propojovat kreativitu a funkčnost, například jsem si sama zařídila celý byt včetně vymalování, lehčí truhlařiny a navržení nábytku na zakázku. Kdyby měl den víc hodin, určitě si založím studio interiérového designu. Ve zbytku volného času velmi ráda čtu.

Jaké nejlepší knihy jste přečetla?

U mě to hodně závisí na náladě a životní etapě, ve kterých se zrovna nacházím. Mezi mé velmi oblíbené knihy patří například Útěk do divočiny od Jona Krakauera, Lovec draků od Khaleda Hosseiniho, Pýcha a přemlouvání od Jane Austenové nebo Sedm návyků skutečně efektivních lidí od Stephena Coveyho.