Jeden prsten, dvě možnosti nošení
Prsten je navržen tak, aby si ho sportovci mohli přizpůsobit podle sebe. Lze jej nosit klasicky na ruce, nebo jako přívěsek na krku. Součástí balení je sada barevných šňůrek, díky nimž si každý zvolí variantu, která mu vyhovuje funkčně i osobně. Autorem návrhu je šperkař Olda Sládek, který k projektu přistoupil s respektem k výjimečnosti olympijské nominace. Zeptali jsme se ho:
Jak vznikl první impuls k vytvoření prstenu pro české sportovce na ZOH 2026?
Oslovila mě společnost Pragosport s tím, jestli bych tentokrát nenavrhl fidgetový prsten pro českou olympijskou a paralympijskou výpravu. Všechno se odehrálo hodně rychle, ale to je svět sportu – tempo vrcholového výkonu. A mně tenhle druh výzev vlastně vyhovuje.
Zadání znělo „fidget ring“. Co pro vás bylo klíčové?
Jednoduchost. Aby prsten padl každému, nebyl banální, neměl nic navíc, ale nesl jasnou symboliku. Právě omezení často vedou k lepšímu výsledku.
V čem je tento projekt jiný než běžné sportovní zakázky?
Většinou dělám trofeje nebo medaile, tedy věci pro vítěze. Jenže olympiáda není jen o výhře. Je o tom dostat se na start. Tenhle prsten nesymbolizuje konec cesty, ale její začátek. Má sportovce provázet, ne být cílem.
Co má prsten sportovcům připomínat?
Že se tam nedostali náhodou. Že za nimi stojí roky práce. Byl bych rád, kdyby ho brali jako talisman, aby si s ním hráli, když budou potřebovat klid nebo soustředění. I kdyby pomohl jedinému sportovci, splnil svůj účel.
Jak jste do designu promítl osobní příběh každého z nich?
Každý dostane pět jednoduchých kroužků vedle sebe. Je na něm, co s nimi udělá. Někdo nic, někdo z nich složí olympijské kruhy. Stejně jako v životě, máme základ a je jen na nás, jak ho poskládáme.
Proč právě fidget ring?
Protože je lepší dát sportovcům něco, co jim skutečně může pomoct, než jen hezkou památku. Někdy stačí zaměstnat ruce, aby se hlava přestala bát.
Prsten lze nosit i jako přívěsek. Proč byla variabilita důležitá?
Uděláte-li prsten pro stovky lidí, nikdy nebude všem sedět. Varianta nošení na krku byla jediné funkční řešení. A zároveň jsem chtěl, aby prsten fungoval jako celek i v této podobě, aby se neztratil jeho význam ani „vtip“.
Jak vnímáte fakt, že prsten není určen pro veřejnost?
Je to tak správně. Olympiáda je výjimečná. Ne všechno má být dostupné každému. Některé věci si člověk musí zasloužit.
Co by měl sportovec cítit, když ho vezme poprvé do ruky?
Zvědavost. Klid. Chuť si s ním hrát. Ten prsten vás k tomu vlastně nutí.
A kdy je ideální chvíle ho použít?
Kdykoliv si o to tělo a hlava řeknou.
Jednou větou – co tento prsten představuje?
Ujištění. Ujištění, že jsou přesně tam, kde mají být.