Hercem snadno a rychle

Nikdy jsem neměla výrazné herecké ambice. Ta profese mě vždycky fascinovala, amatérsky jsem se dokonce jednu sezonu věnovala loutkovému, resp. maňáskovému divadlu, ovšem s menším zádrhelem: nedokázala jsem vystoupit před lidmi. A protože je to pro herce poměrně velký handicap, má kariéra loutkoherečky končila s neodehranou rolí mladé kozy. 

Tréma mi ale občas svázala jazyk i v méně exponovaných chvílích. Stydím se hrát společenské hry, při nichž je nutné otevřít ústa, a občas se mi moc nechce mluvit ani do telefonu. Tak trochu jsem doufala, že mi herecký kurz pod odborným vedením pomůže zvládat i běžné situace, ještě předtím jsem si ale o workshopu zjistila jednu důležitou drobnost: nevadí, že jsem introvert? Nevadí. Takže kupředu levá.

Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná…

„Věřím tomu, že každý může být hercem,“ začal režisér a dramaturg Petr Hašek hned po pozdravu. Sledovalo ho deset párů očí, některé pravda trochu skepticky. Na malé scéně jsme se pak s ostatními účastníky přirozeně usadili do hlediště, už už jsem vytahovala poznámkový blok, doufajíc, že se dozvím něco o historii divadla a herectví, než jsem si však stihla podtrhnout název první kapitoly, hnal nás režisér nemilosrdně na jeviště. 

„Uděláme si rozcvičku,“ zahalekal a vzápětí pustil skotačivou píseň. Uprostřed utvořeného kruhu pak musel každý z nás pro ostatní předcvičovat. Někteří jen zamáchali rukama, popřípadě nohama, jiní by ale svou kreací mohli směle konkurovat i členům baletního souboru. Už po deseti minutách tak bylo jasné, kdo je šašek. Já to rozhodně nebyla. 

S konečnou platností mi došlo, že přednášky se konat nebudou a z jeviště prostě neslezeme. Další úkol pro skryté herecké talenty byl na první pohled triviální – stačilo počítat do dvaceti. Jenže… Číslovku musel jedinec vyhrknout bez vyzvání a nesměli jsme si vzájemně skočit do řeči. Poprvé jsme se nedopočítali ani do pěti, pak jsme skončili u desítky. „Musíte se vzájemně vnímat, na jevišti nejste jen vy. Buďte k sobě všímaví, respektujte se a nebuďte překotní,“ radil nám Petr. Jemu se to mluví, ale pro partičku lidí, která se zná sotva půl hodiny, nešlo o nic lehkého.

Cvičme v rytme

Pak režisér ze zákulisí vytáhl metrovou dřevěnou tyč. Hodlá s ní snad bít nepoctivé cvičence? Než jsem se stihla vzpamatovat, už na mě obávaný předmět letěl. Nechytla jsem ho. Ani napodruhé, ani napotřetí. Na rozdíl od ostatních kolegů. „Postřeh je pro herce důležitý. A taky rytmus. Kdybyste se zaposlouchali, došlo by vám, že jsem po vás tyč házel ve stejném rytmu,“ zhodnotil náš (ne)úspěch rejža. „Jenže já nesnáším míčové hry a evidentně to platí i o tyčových hrách,“ snažila jsem se objasnit, proč mám obě ruce levé. Navíc s rytmem na tom taky nejsem dobře, vždyť jsem v tanečních dupala čaču i na polku. Co bude dál? Snad se během šestihodinového kurzu nepřijde na to, že jsem měla uvolnění z tělesné výchovy! 

Zajímavá partička

Kdo na podobný kurz vůbec chodí? Třem účastnicím bylo kolem osmnácti
a po pódiu se pohybovaly bez bázně a hany, což nebyla náhoda – jak se později ukázalo, všechny studovaly konzervatoř. Dalšího náctiletého, gymnazistu a hudebníka Tomáše, láká DAMU a natáčí krátké filmy. Zbytek účastníků patřil mezi pokročilé především věkem: Igor ze Zlína má na divadelní škole dceru a zajímal ho pohled z druhé strany, Láďa v kovbojském klobouku zase věnoval kurz svému synovi, ten však na poslední chvíli z akce couvl, a tak přišel sám. Jeho bezprostřednost a obrazotvornost jsem obdivovala, byl to přirozený šoumen, roky totiž vystupuje na zábavách v country kapele. A do všeho naplno šly i Jarka a Ivana, dámy kolem padesátky, které strašně rády zkoušejí nové věci. 

Divy v kostýmu 

Introvert se při úkolech, které mají podnítit hereckou inteligenci, občas trochu zapotí. Třeba když se máte svých kolegů stále dokola ptát „Proč?“, pokaždé s jinou intonací. Ukřivděně, znuděně, hystericky, teatrálně, nevinně… „Stačí změnit intonaci či výraz, a je to úplně něco jiného. V tom je kouzlo divadelní akce,“ poučil nás režisér. 

Pak přišel čas na kávu. Sedli jsme si na jeviště a chopili se svého šálku. Imaginárního, pochopitelně. Nápoj jsme si museli osladit neexistujícím cukrem a vychutnávat si kávovou chuť. Překvapivě jsem si nepřipadala jako blázen, když jsem se málem opařila neviditelným espresem. Podle Petra Haška totiž bylo nutné, abychom se do představy naprosto položili a zapojili fantazii. 

Těžší kalibr přišel s dalším úkolem, který vycházel ze Stanislavského školy, která si potrpěla na dokonalé splynutí s postavou – herci postavu nemají hrát, ale mají ji žít! Na režisérův povel jsme si proto oblékali imaginární kostýmy, opilce, zloděje, hloupé blondýny, opice či batolete, což nám mělo pomoci se do role vžít. 

A taky že jo. Jako opilci jsme div nenazvraceli do portálu, jako blondýna na podpatcích se natřásal i vazoun Igor a celá opičí parta si z kožichů vzájemně vybírala blechy. Byla to taková zábava! Smáli jsme se hodně, na jevišti se totiž vyplavují endorfiny stejně rychle jako v tělocvičně. 

Není malých rolí 

Než jsem před ostatními ztratila zábrany, pochopitelně to chvíli trvalo, ale s každou další etudou jsem se styděla méně a méně, moje upjatost se za pár hodin přeměnila ve spontánnost. Neuvěřitelné!

„Jsem přesvědčen, že není malých rolí. A každý může hrát, jen si musí chtít hrát,“ říkal Petr Hašek. Sobota na divadelních prknech mě tak na chvíli vrátila do dob dětské bezprostřednosti a trochu obrousila mou přirozenou ostýchavost. V Hřebejkových či Renčových filmech mě asi jen tak neuvidíte, ale tu hravost, tu si zkusím uchovat co nejdéle!

Vyzkoušejte si herectví na vlastní kůži! 

- v Divadle ABC proběhne kurz pro neherce 21. března. Pro absolventy kurzů pořádají i pokračování - Herecký kurz pro neherce II. Asi nejjednodušší možnost, jak se na kurz dostat, je zakoupit si poukaz a pak se domluvit na termínu.Kurz stojí 1500 Kč, informace a přihlášky na www.mestskadivadlaprazska.cz. 

- podobný kurz pro laiky pořádá také Švandovo divadlo - zaměřený je na hlasový projev, dech a artikulační schopnosti. Z kurzu si odnesete vlastní CD. Workshop se skládá ze tří lekcí v termínech 4., 11. a 18. března, vždy od 16 do 19 hodin. Cena je 630 Kč, www.svandovodivadlo.cz