Manželské etudy: Ty ten bordel fakt nevidíš?

Něco se povedlo, něco ne. Řídíme letadla i velké firmy, v některých oborech už bereme stejný plat jako muži, kteří naopak občas zůstanou doma s dětmi na rodičovské dovolené. Ale jakmile dojde na domácí práce, nic moc se nezměnilo – i v roce 2018 jich naprostá většina zůstává na ženách.

Chcete přednášku na téma rovnost mužů a žen? Vystřihnu vám ji na počkání. Když můj manžel pronese nějakou nejapnou poznámku ve smyslu, že se něco hodí/nehodí pro holky nebo kluky, startuju na první dobrou. Ale pak přijde čas večeře a mně to nedá, abych nějakou nešla připravit. Protože se to tak nějak rozumí samo sebou, ačkoli to nikdo nevyžaduje, a když ji občas neudělám, vlastně se nic nestane. Obvykle k tomu mám navrch výčitky, že jsem ještě nesložila vyprané prádlo. A tipla bych si, že podobné pocity znáte taky.

Když statistiky pláčou

Můj muž to má jinak. Když přijde z práce a má chuť, jde si klidně číst knížku, hromad prádla si všimne až o víkendu, kdy je možná složí, možná ne. Ale pokud ano, všichni se o tom dozvíme, protože muži se za podobnou činnost rozhodně umějí pochválit. A večeři? Udělal by ji, kdybych mu to řekla. Jen ho to samotného nenapadne. Přitom kdybyste se ho zeptali, odkýve vám, že o domácnost by se partneři měli dělit. Jako u nás doma. Každopádně, z mezinárodních srovnání nevycházíme nejlépe. Loňská čísla z Eurobarometru mluví jasně: sedmdesát procent dotázaných obou pohlaví si myslí, že péče o domácnost je starostí žen, a jen o něco méně českých respondentů přisuzuje mužům jako hlavní úkol vydělávání peněz. Přeloženo do každodenního života: vydělávat mohou oba, ale mužovy peníze jsou jaksi důležitější, a tak se rozumí samo sebou, že všechny ty domácí opruzy obstará žena. Není divu, že se držíme v první evropské pětce zemí, kterým vládne...