Odborníci se domnívají, že při mluvení používáme mentální slovník a mentální gramatiku. Duševní slovník ukládá zvuky, slova a běžné fráze, zatímco duševní gramatika zahrnuje v reálném čase složení delších slov a vět a prakticky zprostředkovává vztahy mezi pojmy.
Většina těchto výzkumů, jak vlastně tyto procesy fungují, se prováděla mezi dospělými lidmi. Dr. Cristina Dye, specialistka na vývoj jazyků na Newcastle University a vedoucí výzkumného týmu, říká, že způsob, jak používáme jazyk, zahrnuje i ukládání v reálném čase. „Je však hodně specifické, kdy se to stane a které části jazyka jsou nakonec uloženy.“ Protože se však většina těchto výzkumů soustředila na dospělé, výzkumníci chtěli zjistit, zda by se o těchto procesech mohli dozvědět více, když prostudují dětskou řeč.
Testování osmiletých dětí ukázalo rozdíly
Test byl složen z 29 nepravidelných sloves a 29 pravidelných sloves, která byla předložena osmiletým dětem. Byla použita pouze ta slovesa, která osmileté děti mohou (měly by) znát. Dětem byly předloženy vždy dvě věty – jedna představovala sloveso v kontextu věty, druhou větu musely děti vhodným slovesem doplnit v minulém čase. Například: Každý den chodím do školy. Stejně jako každý den, včera jsem… do školy. Odborníci děti požádali, aby doplnily chybějící slovo co nejrychleji a nejpřesněji, jak je to možné – a jejich odezvy se zaznamenávaly. Výsledky pak výzkumníci analyzovali, aby zjistili, která slova se vytvořila v reálném čase. Ukázalo se, že dívky si lépe zapamatovaly slova a fráze – tedy používaly spíše mentální slovník –, zatímco chlapci používali mentální gramatiku – lépe zprostředkovali vztahy mezi pojmy a lépe věty pochopili. Podle dr. Dey mohou výsledky vysvětlit důvody, proč se dívkám na začátku školní docházky daří lépe. U dívek je pravděpodobnější, že si snáze uvědomí formu jazyka, kdežto chlapci se více spolehnou na mentální gramatiku, tedy vztahy mezi pojmy.
.jpg)
