Václav Havelka: Nejde o to, jestli lidi umějí hrát nebo zpívat

Jak jste přišel na projekt U nás v garáži?
S Martinem Tvrdým jsme minulý rok dostali nabídku pracovat na hudbě k filmu Listopad režiséra Garyho K. Griffina, jenž dle scénáře Arnošta Lustiga svýma americkýma očima vypráví příběh středoškoláků dospívajících v totalitním Československu na konci 80. let tak, jak jich slyšel později bezpočet v hospodských vyprávěnkách od dnes už dospělých kluků a holek. Zadání od dramaturga hudby pro film Onřeje Šturmy bylo, abychom ve scénické hudbě využili samply písní skupiny Garáž, jejichž autorem je Mejla Hlavsa. Pro film jsme pak ale zpracovali i další dobové písně jiných autorů jako Psí vojáci, Michael's Uncle, Dybbuk, Panika nebo Hrdinové nové fronty, Dr. Max, Soubor tradičního popu a Půlnoc. A nakonec z toho vznikl samostatný projekt.

Jakou muziku jste poslouchal jako teenager?
Vyrůstal jsme na jiných věcech a k tomuhle si našel cestu až vlastně prací na desce, hudbě k filmu. Nejvíc z toho na mě působí, že je z těch věcí cítit, že vznikaly z potřeby, nutnosti. To je esence myslím veškeré tvorby a element, kterej určuje kvalitu věcí. Vůbec nejde o to, jestli lidi umějí hrát, zpívat a tak podobně.

Původní znění písní bylo undergroundové, ohlušující, plné neklidu. A jaké je nové aranžmá a písně ve vašem podání?
K materiálu jsme přistoupili naprosto svobodně. Naše nové úpravy, i když s respektem, vznikly bez piety a sentimentu. Nejedná se o klasické cover-verze jako spíš o celkové přestavby, nové úpravy ve změněném režimu. Originál v některých případech poznáte snad jen podle textu. Klasické bicí byly nahrazeny elektronickými beaty, klasické nástroje samplery, syntezátory a počítačem. Kytary se ozývají jen místy a velmi citlivě. Vokály se vrství a prorůstají šumy a samply. Myslím, že se dá říct, že jde o naši autorskou výpověď.

Na Colours nebýváte jen jako vystupující, ale i v zákulisí. A letos?
Stejně i letos jako posledích téměř deset let mám na starosti zajištění backline - nástrojů a hudební aparatury - pro vystupující umělce. Mám radost, že můžu být součástí výjmečného festivalu na světové úrovni jako jsou Colours. Považuji se stále spíš za fanouška hudby, než muzikanta, a program Colours mě každý rok něčím nadchne, žánrovým spektrem a konkrétními vystupujícími umělci. Letos to pro mě určitě jsou ze zahraničních Björk, Caribou, Clark, Gallon Drunk, Swans, Jose Gonzales, Kasai Allstars, Owen Pallett, St.Vincent, The Holy Drug Couple, The Soft Moon, Fumaca Preta, William Fitzsimons a z domácích pak Hanba, Hissing Fauna, Houpací koně a Lesní zvěř.

Co je pro vás synonymem pro perfektní léto?
Ačkoli mám rád svou práci a léto bez ní si neumím představit, bylo by pro mě osvěžující nemuset na žádný festival a nehrát žádný koncert. Ale to asi až v dalším životě.