V srdci Krkonoš, kde vítr běhá po pláních a mlha často zamlží i to, co se zdálo být jasné, teď nezuří jen počasí, ale i jeden z nejvášnivějších sporů české krajiny posledních let. V hlavní roli Luční bouda – legendární horská chata s historií sahající až do 17. století. A na druhé straně Správa Krkonošského národního parku. K tomu veřejnost, turisti, politici a média. Emoce vřou. A přestože jde o několik kilometrů asfaltky a kus závor, jde vlastně o mnohem víc.
Luční bouda je jedním z nejvýše položených ubytovacích zařízení u nás. Pro řadu turistů znamená cíl, záchranu, pohostinnost, nebo jen obyčejné pivo na konci namáhavého výšlapu. Jenže její provozovatelé jsou teď v konfliktu se správou KRNAPu kvůli přísné ochraně přírody a především kvůli omezenému vjezdu do I. zóny národního parku. Problém? Zákaz vjezdu pro dodávky zásobování, pokuty, zábrany na cestách, hladovka spolumajitelky, otevřené dopisy, veřejné kampaně a slova o omezování podnikání i svobody pohybu. Na jedné straně stojí podnikatelé, kteří tvrdí, že KRNAP se chová zbytečně přísně, někdy až šikanózně, omezuje přístup k jejich chatě, ztěžuje zásobování a přístup hostů. Na druhé straně úředníci, kteří opakovaně tvrdí, že platná pravidla chrání unikátní přírodní hodnoty, a že provozovatelé Luční boudy se je pokoušejí ohýbat podle svého. Argumentují tím, že právo platí pro všechny, že výjimky nesmějí být samozřejmostí a že se v národním parku prostě hraje podle jiných pravidel než dole v údolí.
Luční bouda se v posledních dnech stala symbolem něčeho většího. Sporu mezi ochranou přírody a podnikáním, mezi právem na volný pohyb a odpovědností za krajinu. Média si všímají i emocí veřejnosti. Jedni fandí boudě a vnímají její provozovatele jako odvážné ochránce zdravého rozumu, druzí zase stojí na straně KRNAPu a tvrdí, že příroda v Krkonoších je tak vzácná, že si zaslouží maximální ochranu, byť za cenu nepohodlí nebo omezení. Do celé věci se mezitím vložilo i Ministerstvo životního prostředí, které vyzvalo k dialogu a k hledání řešení. Spor ale zatím zůstává otevřený. Každý den se objevují nové reakce, komentáře, rozhovory, výzvy i podněty k revizi stávající praxe.
Jedno je jisté: Krkonoše nejsou kulisy. Jsou živým územím, které láká tisíce návštěvníků ročně, ale zároveň čelí extrémní zátěži. Sucho, kůrovec, eroze, turismus, klimatická změna. A do toho živý provoz horských chat, které často stojí v nejpřísněji chráněných lokalitách. Luční bouda není jediná, ale je aktuálně nejviditelnější. Jak říkají přírodovědci, jde o to, kde končí pohodlí a začíná respekt k prostředí, které je jedinečné a zranitelné. Zatímco jedni chtějí otevřít cestu alespoň pro hosty nebo elektrokola, druzí připomínají, že první zóna není místo na piknik s autem za rohem. Téma je složité a černobílé pohledy mu nesluší. Možná je čas přestat se navzájem obviňovat z hysterie, a místo toho hledat řešení, které bude fungovat dlouhodobě – pro přírodu, pro lidi, i pro hřebeny.
Zatímco zbytek země řeší nadcházející dovolené, v Krkonoších se odehrává tichý souboj o hodnoty. O to, jestli umíme skloubit tradici a podnikání s ochranou toho nejcennějšího, co máme. Luční bouda možná zůstane jen jedním bodem na mapě, ale současně je zrcadlem doby, která si musí vyjasnit, co je ještě svoboda a co už zodpovědnost.
zpravy.aktualne.cz, msn.com, lidovky.cz
