„Chtěl jsem mít místo, kam si budu moct odjet odpočinout a mít se dobře,“ říká bez okolků muž, který stojí za záchranou staré valašské chalupy. Jeho cesta k Chalupě Hajan nezačala realitní inzercí ani vizí podnikání v ubytování, ale osobní vzpomínkou na dětství a dlouhým návratem ke kořenům.
Všechno začalo přes cestu
„V raném dětství jsem jezdil s rodiči na chalupu, které odjakživa říkáme Komora. Několik let jsem tam potom nejezdil. Asi jsem si potřeboval po dobu zhruba 20 let uvědomit, jak tady ty naše kopce a prostředí Valašska mám vlastně rád,“ vzpomíná. Když se po letech začal o Komoru znovu starat, otevřely se mu oči i k okolí. Chalupa naproti, ve zchátralém stavu, ho nejdřív zaujala močůvkou, která vytékala ze zahrady. Později v ní ale uviděl potenciál.„Nechtěli jsme tam nikoho cizího a chtěli jsme mít hezkou komunitu těchto domků. Bylo fajn, kdyby se chalupa jednou koupila,“ popisuje první myšlenku, která v roce 2021 během covidu dozrála v rozhodnutí.
Rekonstrukce, která majitele zcela pohltila
Od června 2022 do června 2024 se ponořil do rekonstrukce naplno.„Nepřetržitě jsem pořád něco vymýšlel. Zpočátku jsem neplánoval rekonstrukci za účelem pronájmu. Chtěl jsem mít místo, kde si budu moct odjet odpočinout,“ říká. Stav domu byl ale špatný – chyběla voda, kanalizace, celkově dům spíš budil rozpaky než obdiv. A výzvy na sebe nenechaly dlouho čekat. „Plánoval jsem třeba, že oťukám omítky, ale nakonec to muselo jít všechno dolů. Ponechám verandu? Ne. Když jsme ji sundali, objevily se tři krásné sedlové střechy. Tak bylo rozhodnuto,“ popisuje, jak se stavba proměňovala spolu s ním.
Práce v dešti i za tmy
Nejtěžší chvíle? Sehnat tesaře. „Obvolal jsem desítky tesařů. Polovina z nich řekla, že jsou plní na rok dopředu. První mi posunul termín o dva měsíce, druzí nepřijeli kvůli počasí, třetí nepřijeli vůbec. Nakonec jsem posbíral tři, naložil je a pracovalo se i ve tmě, za deště. A 22. listopadu 2022 byla střecha hotová. Začalo sněžit – to byl silný moment,“ vypráví.
Při rozhodování, co zachovat a co změnit, byl nekompromisní: „Hlavní bylo ponechat ve staré části esprit starého Valašska a novou část zrefrešovat, ale pořád zachovat efekt staré chalupy,“ říká. Nejvíc si cení překládaného stropu, původní pece, zelených zrestaurovaných dveří nebo dřevěné podlahy ve světnici. Místo zdobí i jeden pečlivě vybraný kolovrátek. „Hledal jsem ho půl roku, než jsem si ho našel,“ směje se. Dekorací je málo. Důležitý je výhled do zahrady a na stavby jako sušárna ovoce, sklípek nebo maštal. „Nemáme wellness ani bazén. Máme ale to nejkrásnější, co místní příroda dokáže nabídnout,“ shrnuje filozofii místa.
Doporučujeme
reklama
Místo, které má přitáhnout podobné duše
„Chci, aby si chalupa našla vždy ty správné hosty, kteří se zde budou cítit tak jako já – dobře,“ říká. Chalupa Hajan není jen ubytování. Je to prostor, kde se propojuje osobní příběh, láska k řemeslu, úcta k místu a přírodě. Pro hosty to může být místo klidu, inspirace, návratu ke kořenům. A pro autora rekonstrukce životní projekt, ve kterém zůstala velká část jeho samotného.
