Jak se to mele v mlýnici

„Na statku se usadili moji prarodiče,“ říká Jaroslava Marková. „Já jsem se sem vrátila kvůli tomu, abych zachovala toto údolí v přírodně krajinářském stylu a udržela tu přirozený vesnický způsob života. Ale ideály jsou jedna věc, a realita druhá. Aby se krajina mohla udržovat, musí se v ní žít. A tam, kde žijete, je také třeba se něčím živit. Protože jsem vystudovala zahradnictví, vrátila jsem se k němu. Všechno, co vypěstuju v ekologickém zahradnictví, prodávám na trzích a peníze z toho plynoucí používám k tomu prvotnímu záměru – uchování charakteru přírodní krajiny.“

Ta je tu opravdu nádherná. Statek, který kdysi dávno býval mlýnem, stojí v údolí u vody obklopen loukami a lesy. Jaroslava Marková založila farmu Mlýnec v roce 1999, a když do ní dcera Jindra přivedla manžela Milana se zkušeností v živočišné výrobě, přibylo k produkci bylin, květin a zeleniny také stádo krav. Jindra se stará o administrativu. „Dělám jenom papíry, v současné byrokratické společnosti je to masakr,“ říká. Její muž je naopak pořád venku. „Ty snad přijdeš v montérkách i do ložnice,“ říká mu prý žena. „Loni se krávy pásly venku až do prosince,“ uvádí nás Milan Kopka do situace. „Pro extenzivní zemědělství, kdy mají krávy volný pohyb venku, je důležité mít plemeno, které rodí bez problémů. Na louce záleží na tom, jak s vámi kráva sama spolupracuje, nemůžete si ji někam zavřít. Je potřeba být se zvířaty v kontaktu, aby si na vás zvykla. Dávat jim ani ne tak lásku jako vědomí, že když potřebují pomoc, dostanou ji od vás. Jinak si žijí po svém. Stádo má vůdčí krávu – u nás je to nejstarší Bára. Úkolem býka je oplodňovat a bránit. Jak telím krávu, mám ho za ramenem, kouká, co dělám. Pak zabučí, olízne tele a jde si po svém.“