Kouzelná moc jmelí

Druidové, jak Keltové nazývali svoje největší mágy, sklízeli jmelí s velkou úctou, protože věřili, že tyto posvátné rostliny spadly do korun stromů přímo z nebe. Aby si jmelí zachovalo svoji čarovnou moc, muselo být ze stromu sestřeleno šípem, který měl zlatý hrot, a mělo být zachyceno do látkové plachty, aby nepadlo na zem, protože by ztratilo svou moc. Dnes se jmelí nejčastěji sklízí pomocí pily nebo nůžek, ale ten, kdo se alespoň trochu zabývá magií rostlin, dává pozor, aby se jmelí po uříznutí nikdy nedotklo země. Co kdyby...

Jmelí je opředené mnoha legendami. Větvička jmelí na palubě chránila námořníky před ztroskotáním a podobně fungovala i při jízdě vlakem proti vykolejní. Jako symbol návratu světla se stálezelené větvičky tradičně trhají v době zimního slunovratu a jako ochrana před zlými duchy, blesky a ohněm se věší na zeď nebo do štítu domu. Dodnes hraje jmelí důležitou roli v čase vánočním.

Teprve ve dvacátém století byla objevena schopnost výtažků ze jmelí léčit nádorová onemocnění. Při bližším zkoumání bylo také odhaleno tajemství jeho zvláštního způsobu života. Jak už věděli druidové, nedotýkají se tyto rostliny nikdy země. Při rozmnožování jsou závislé na ptácích, především na drozdech, pěnicích, ale také na sýkorkách. Semeno uschované v lepivé sladké dužině plodnice se uchytí v koruně budoucího hostitele spolu s ptačím trusem nebo ve chvíli, kdy si tu pták čistí zobák.

Jmelí rostoucí na dubu je v mystice i medicíně považované za nejúčinnější, vyskytuje se ale velmi zřídka. Nejčastěji totiž roste na topolech, vrbách, akátech a lípách a upřednostňuje přitom stromy rostoucí blízko vody. Pokud zárodek nepřistane na správném stromě nebo spadne na zem, zpravidla odumře. Pokud se ale semeno obalené sladkou lepivou dužinou přilepí na větev, proroste mladý semenáček do buněčných vrstev kůry a napojí se na pletivo hostitelského stromu. První rok je rostlina bez kořenů, proto je to období nejchoulostivější a dochází k odumírání velkého množství semenáčků. Trvá řadu let, než z nich vyroste skutečná kytice. Když na vánočním trhu narazíte na kulovitý trs jmelí o průměru půl metru, jedná se zcela jistě o rostliny staré 25–30 let.

Z lásky k přírodě, jako dík za ochranu, kterou jmelí vašemu domu poskytuje, nebo z pěstitelské radosti nad vznikem nové rostliny můžete zkusit přilepit pár bobulí na kůru větve v koruně stromu u vás na zahradě. Možná tak dáte magickému jmelí šanci k počátku nového života.

Nedobrovolné soužití se jmelím je problémem jen pro oslabené stromy nebo pro ty, jejichž koruna je osídlená příliš. Jmelí ale svému mecenáši odebírá jen tolik vody a minerálních látek, aby netrpěl.

Jmelí – potrava i lék

Čaj ze sušené nati jmelí vyrostlého na listnatém stromě se v lidovém léčitelství používá k regulaci krevního oběhu, k prevenci arteriosklerózy a k předcházení oběhovým potížím. Čaj z jmelí jehličnatých stromů se doporučuje při střevních a žaludečních problémech. Nálev ze jmelí se vždycky připravuje za studena. Jednu čajovou lžičku jmelí namočíte do 150 ml studené vody a necháte louhovat 10–12 hodin, scedíte a pijete studené nebo vlažné, jeden až tři šálky denně. Nálev se nesmí zahřívat na víc než 40 °C, protože jinak by se zničily léčivé látky. Výtažky ze jmelí se ve formě kapek, tablet a ampulí používají při onemocnění kloubů. Homeopatie používá jmelí při protinádorové terapii. Chcete-li v zimě přilepšit ptáčkům, naaranžujte větvičky jmelí se sladkými bílými bobulemi kolem krmítka. Pomůžete tak i jeho rozmnožování.