Na dvanáctý únorový den připadá výročí vzniku Královského hlavního města Prahy, k němuž došlo v roce 1784 spojením do té doby samostatných pražských měst.
Rozhodnutím císaře Josefa II. došlo 12. února 1784 ke spojení do té doby samostatných čtyř měst pražských. Ze Starého Města pražského (Praha), Malé Strany, Hradčan a Nového Města pražského vzniklo Královské hlavní město Praha, po Vídni druhé největší město habsburské monarchie. Sídlem jeho správy se stala Staroměstská radnice (z Novoměstské radnice se stal soud). Od tohoto okamžiku se Praha postupně rozšiřovala připojováním okolních obcí a osad. Název Královské hlavní město Praha se používal až do vzniku tzv. Velké Prahy v roce 1922. V lednu 1922 se stali Pražany „venkované“ z dalších sedmatřiceti blízkých obcí.
Vznik Prahy se zpravidla datuje do roku 880 a je spojený se Slovany. Většina historiků se shoduje na tom, že Slované obsadili území dnešní Prahy ještě před stěhováním národů v 5. a 6. století. Zpočátku se lidé usazovali při březích Vltavy, v místech chráněných před povodněmi. K takovým patřilo například okolí dnešního Malostranského náměstí. Když si o několik století později vybrali Prahu za své hlavní sídlo Přemyslovci, začalo pomalu vznikat nádherné a významné město. Již v 10. století byly položeny základy Pražského hradu a vznikla rotunda Sv. Víta. Zhruba o století později se zrodil Vyšehrad. Prostor mezi oběma hrady se začal rychle osidlovat. Na levém břehu Vltavy založil v roce 1257 Přemysl Otakar II. Malou Stranu. Ze 14. století pak pochází například Karlův most nebo Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, nejvýznamnější český římskokatolický kostel a dominanta Pražského hradu. Základní kameny položil sám Karel IV., panovník, za kterého dosáhla Česká země nebývalého rozkvětu. Sám také vyprojektoval v Praze Nové město pražské a založil Univerzitu Karlovu.
Spojení čtyř pražských měst a vznik Královského hlavního města Prahy bylo jednou z osvícenských reforem císaře Josefa II. Dvorský dekret přikazující sjednocení čtyř pražských měst byl vydán 12. února 1784, po přibližně rok a půl trvajících přípravách. Sídlem magistrátu se stala budova Staroměstské radnice a 30. dubna 1784 zažila volbu prvního magistrátu, který se ujal moci 9. srpna. Prvním pražským purkmistrem se stal dr. Bernard Augustin Záhořanský. Sjednocení Prahy bylo velmi významným krokem, který upevnil její postavení jako politického, kulturního, hospodářského i společenského centra české části rakouské monarchie. Královské hlavní město Praha mělo v době svého vzniku rozlohu 143 ha a zhruba 76 tisíc obyvatel. Postupně se rozšiřovalo připojováním dalších okolních obcí a měst. Například Josefova (1850), Vyšehradu (1883), Holešovic a Bubnů (1884), Libně (1901). Na přelomu 19. a 20. století mělo Královské hlavní město Praha 233 000 obyvatel na rozloze 21 km². Zákonem o Velké Praze z roku 1920 se území k 1. lednu 1922 rozšířilo na 172 km² . Teprve až tímto aktem se k Praze připojily též Královské Vinohrady, Nusle a dalších 35 obcí. Velká Praha měla 676 000 obyvatel na rozloze 171 ,64 km². Počet obyvatel tak narostl zhruba třikrát, rozloha se zvětšila osmkrát.
autorský článek, encyklopedie.praha2.cz
